Nabídka

Kontakt

adresa
Jinačovice 83, 664 34 p. Kuřim

půjčovní doba
pátek, 17.00-20.00

e-mail
knihovna83@obecjinacovice.cz

facebook


knihovnice
Šárka Ondrušková

zastupující knihovník
Břetislav Bém

Dobrodružství v knihovně, 18. 5. 2013

Proč Dobrodružství v knihovně? Proč ne Noc s Andersenem?
To je totiž tak. Andersen se koná vždy první pátek v dubnu po celé republice (a i v zahraničí). V uvedený den jsem se na organizaci Noci s Andersenem spolupodílela v Knihovně Jiřího Mahena v Brně a proto jsem ho nemohla pořádat v Jinačovicích. Musela jsem proto nabídnout jiný, náhradní termín.

Podle jakého klíče jsem vybírala děti, který mohly na akci jít?
Jistě víte, že jsem v předloňském i loňském roce (tj. 2011-2012) pořádala populárně-naučné stezky. Odměnou pro děti, které se účastnily nejčastěji, měla být i Noc s Andersenem. Jenže mnoho z těchto dětí bylo v roce 2012 na Nocování ještě malých. Proto jsem jim tuto možnost nabídla letos – všech 16 oslovených dětí nabídku přijalo. Byly to děti ve věku od 4,5 do 14 let, což možná zní jako velký rozsah, ale průměrný věk byl kolem sedmi let.

Proč se vlastně nenocovalo?
Právě kvůli věku dětí. Při předběžné komunikaci rodiče uváděli, že by si vzali děti pro jistotu na noc domů. Pro mě bylo jednodušší mít na spaní buď všechny děti, nebo žádné, nic mezitím. A proto jsem se rozhodla, že společné Nocování neproběhne. A také, pokud by se nocovalo ze soboty na neděli, děti by neměly moc velkou možnost dohnat spánkový deficit.

Proč se podíleli rodiče na akci?
Momentálně nedokážu plnohodnotně spojit dvousměnný provoz v zaměstnání a zároveň chystat akci takového rozsahu, na jaký jsme při Noci s Andersenem zvyklí. Proto jsem oslovila rodiče, kteří každý rok akci obdivují, případně navštěvují stezky a nabízejí pomoc, aby opravdu reálně s průběhem akce pomohli, což se i stalo. A tímto jim patří můj velký dík.

A kdo se tedy akce účastnil?
Děti: Bára Blatná, Erik Ondruška, Patrik Ondruška, Monička, Kristýnka a Milošek Křenkovi, Vítek a Zuzka Černí, Dominička a Nikolka Nejezchlebovy, Iva Musilová, Jakub Stodůlka, Kajka a Verča Sadílkovy, Markétka Bémová, Šimon Kuba.
A s organizací pomáhali: Šárka Ondrušková, Roman Ondruška, Břetislav Bém, Marcela Bémová, Martina Stodůlková, Iva Musilová, Dušan a Simona Sadílkovi, Dáša Bláhová, Petr a Dana Bémovi, p. Blatný, p. Křenková, Daniela a Martin Černí, p. Nejezchleba.

A jak to tedy celé vypadalo?
V sobotu 18. května 2013 jsem se s dětmi sešla před knihovnou. Protože každý rok mám na akci speciálně namalované tričko a letos jsem to nestihla, zaimprovizovala jsem a přišla jsem v mexickém převleku.

V čítárně probíhalo dvoje tvoření: malování na textilní tašky a vytváření soviček z tzv. smršťovací fólie. Tu jsem mohla použít jenom díky tomu, že mi spoluorganizátorka Martina dovolila upéct si sovičky u ní v troubě. Vznikly díky tomu krásné přívěsky, které udělaly dětem velkou radost.

Děti, které měly tvoření rychleji než ostatní, jsem v knihovně seznamovala s knihami „Školní detektiv“ a “Školní strašidlo“, a také si zde mohly prohlédnout fotky z minulých Andersenů.

V čítárně si také děti zahrály hru „hlava, ramena, kolena, palce“, hrály známou hru „o jednu židli méně“, zahrály si s kousacím krokodýlem a zpívaly s Dášou

Čítárnu jsme museli brzy opustit kvůli mši, která tam měla být po nás, proto děti posvačily na schodech před knihovnou a pak už jsme mohly vyrazit k rodičům, jednotlivých dětí, kteří si pro všechny připravili program.

V první domácnosti u Stodůlků nás čekala dětská párty s bohatým občerstvením a soutěž v hodu míčků do koše a v běhu. Děti vypadaly, jako by před pěti minutami vůbec nesvačily a chovaly se trochu jako hejno kobylek :o)

V druhé rodině – u Blatných - byl velký skákací hrad, na který se všechny děti doslova vrhly hlava nehlava. Naštěstí přežily děti, hrad i jeho majitel, tak jsme si udělali ještě pěknou společnou fotku a mohli jsme vyrazit dál.

Ve třetí domácnosti u Křenkových na děti čekala opičí dráha se skluzavkou, slalomem, tunelem, trampolínou a lanovým žebříkem, vše zakončené muffiny a drobnými odměnami pro děti.

Čtvrtá rodinka – Černí - bydlí v mírném kopci a děti byly překvapivě docela dost unavené, než tam došly. Proto uvítaly klidové aktivity, jako jsou tzv. busy bags – pytlíky proti nudě. I když největší zájem byl o to, kdo vleze Betynce do boudy.

Odsud jsme došli před pohostinství, kde jsem dětem dávala test ze znalostí večerníčků, a poté jsme uličkou a kolem hřiště mířili do páté domácnosti.

Jestli se vám zdá, že jsme domácností prošli málo, je nutné vzít v potaz, že jsem na akci měla jedna trojčata, jedna dvojčata a tři sourozenecké dvojice…

U Bémů nás čekal velmi precizně připravený úkol, kdy děti musely procházet stanovenou trasu s kroužkem v ruce, navlečeným na provaze (takže se nemohly předbíhat a byly nuceny např. lézt pod stolem, přes pytle a podobně). Ti nejmenší se třásli strachem před černým čarodějem, a všichni společně potom kouzelnými klíči, posbíranými korálky a společnou písničkou osvobodili začarovanou princeznu, která jim potom darovala truhlu s pokladem. Poklad tvořily tématické Čtyřlístky, neboť úvodní komiks se jmenoval „Noc s Andersenem“.

Do šesté domácnosti jsme nešli, protože tatínek – pan Nejezchleba – nepřipravoval program doma, ale zajistil táborák, který původně měl být, pak zase ne, a nakonec díky panu Nejezchlebovi skutečně byl (a povedl se).

U čističky odpadních vod, i když se to nezdá, je takové pěkné romantické zákoutí, také rozložitý strom, který děti lákal k neustálému lezení a rozmanitý terén, kde se děti opravdu plnohodnotně vyblbly. A tak, zatímco děti tancovaly a zpívaly s Dášou za doprovodu kytary, byly vybírány dvojice a trojice ( a v závěru i jedna čtveřice) dětí, které absolvují stezku odvahy.

Na začátku byly dětem zavázány oči šátkem a potom se musely vydat po zvuku bubínku k jednotlivým zastavením. Na prvním zastavení musely vypít „čarodějnický lektvar“, který jim měl zajistit odvahu během stezky. Bylo zajímavé sledovat, co dokáže s dětmi udělat obyčejná voda a jak to některé z nich okomentovaly („Fuj to je hnusné, co to je?“). Na každém stanovišti bylo také jejich konání doprovázeno strašidelnými zvuky (ze zvukové knížky).

Na druhém zastavení měly děti sníst to, co čarodějnice přidávají do lektvarů: mohly si vybrat mezi muším pařátkem, netopýřím křídlem, plesnivou žížalou a podobnými laskominkami. Na třetím stanovišti si musely sáhnout na odporný havraní mozek. Při čtvrtém úkolu musely přičichnout k jedovaté čarodějné přísadě (překvapivě většina dětí uhodla, že se jedná o pórek, ač jsem je přesvědčovala, že je to netopýří játro). Pátý úkol byl trochu jako z hororu Ptáci, kdy děti měly (stále se zavázanýma očima) projít určitým úsekem s velkým výskytem netopýru a havranů (kteří jim různě naráželi do obličejů, otírali si o ně svoje křídla a podobně). No a kdo ve zdravý přežil, byl v závěru pasován světelným a zvukovým mečem na hrdinu. Děti, stále se šátkem na očích, došly po zvuku bubínku zpět na začátek stezky odvahy, kde dostaly na ruku razítko – takovou „poukázku“ na budoucí odměnu.

V průběhu toho, kdy děti plnily úkoly na stezce odvahy, pomalu přicházeli rodiče. Děti, které zrovna nesoutěžily, mohly zkoušet bubnovat na různé druhy bubínků nebo zkoušet doprovázet Dášu nejrůznějšími hudebními nástroji, které tam měli k dispozici.

Proběhla také rodinná soutěž na téma „Pohádkové hlášky z televizních pohádek“, a také předávání dvou diplomů – panu Nejezchlebovi za táborák a Dance a Petru Bémovým za skvěle připravený úkol pro děti.

Po táboráku, když padla tma, děti hledaly v trávě drobné odměny a také dostaly knihy za splnění stezky odvahy.

Následovalo hledání posledního dárku, to už šly děti s rodiči a za svitu baterek, a na blízkém kopci rozhozené v trávě všechny děti našly roztomilé plyšové pandy se svými jmény, takže probíhalo veselé halekání typu: „Mám Patrika, kde je Patrik, nemáte někdo Moničku?“ „Halóooo, kdo má Markétku, my tu máme Zuzanku“ a podobně. Naštěstí se dostalo na všechny a myslím, že děti byly skutečně hodně šťastné a spokojené, což bylo poznat i podle toho, jak se každé ke svému plyšáčkovi tisklo.

Rodiče už by skoro chtěli jít domů, ale děti ještě blbnuly u ohně, udělali jsme malý komorní ohňostroj (aneb co zbylo po Silvestru) a na závěr nám shořel lampion štěstí, který místo nahoru letěl překvapivě dolů, a tak jsme na popud jednoho tatínka zpívali „Červená se line záře, oheň, oheň……:o)“

Akce skončila ve 22 hodin, a všechny děti o pár minut později už uléhaly doma do svých postýlek s plyšáky v ruce.

V neděli ráno jsem šla ještě po akci douklízet odpadky a papírky, protože v noci už nebylo na nic vidět.



A jak se dětem akce líbila? Možná za vše hovoří SMSka od jedné maminky, co mi došla v sobotu v noci: “…Vítek nadšený, řadí to ke dnům v životě, které zato stojí žít – jeho narozeniny, Vánoce, svátek, velikonoční pondělí a dnešek.“



Na závěr chci poděkovat paní starostce a Obci za to, že mi finančně zaštítili nákup odměn (knih a plyšáků) a že skvěle připravili místo u čističky, kde jsme trávili sobotní večer – poděkování za vysekání terénu posílám Milanovi Štouračovi.



a01
a01
a02
a02
a03
a03
a04
a04
a05
a05
a06
a06
a07
a07
a08
a08
a09
a09
a10
a10
a12
a12
a13
a13
a14
a14
a15
a15
a16
a16
a17
a17
a18
a18
a19
a19
a20
a20
a21
a21
a22
a22
a23
a23
a24
a24
a25
a25
a26
a26
a27
a27
a28
a28
a29
a29
a30
a30
a31
a31
a32
a32
a33
a33
a34
a34
a35
a35
a36
a36
a37
a37
a39
a39
a40
a40
a41
a41
a42
a42
a43
a43
a44
a44
a45
a45
a46
a46
a47
a47
a48
a48
a49
a49
a50
a50
a51
a51
a52
a52
a53
a53
a54
a54
a55
a55
a56
a56
a57
a57
a58
a58
a59
a59
a60
a60
a61
a61
a62
a62
a63
a63
a64
a64
a65
a65
a66
a66
a67
a67
a68
a68
a69
a69
a70
a70
a71
a71
a72
a72
a73
a73
a74
a74
a75
a75
a76
a76
a77
a77
a80
a80