Nabídka

Kontakt

adresa
Jinačovice 83, 664 34 p. Kuřim

půjčovní doba
pátek, 17.00-20.00

e-mail
knihovna83@obecjinacovice.cz

facebook


knihovnice
Šárka Ondrušková

zastupující knihovník
Břetislav Bém

Pietní akt

Ve 14,00 hodin uspořádal Sokol ve spolupráci s Obecním úřadem u pomníku padlých před školou za účasti veřejnosti vzpomínku padesátého devátého výročí ukončení druhé světové války, a také vzpomínku na naše občany, kteří tuto válku nepřežili.

Pietní akt byl zahájen bojovým husitským chorálem Kdož sú boží bojovníci a položením kytic k pomníku starostou obce ing. Jaroslavem Buršíkem a starostou Sokola Pavlem Chrápavým. Na události posledních dnů války v Jinačovicích zavzpomínal v projevu do obecního rozhlasu pamětník tohoto dění, vzdělavatel Sokola František Kučera.

Uvedl: Město Brno bylo osvobozeno za tři dny, ale o Jinačovice se bojovalo plné tři týdny. První němečtí vojáci začali naši obec okupovat ve středu, 18. dubna 1945. Postupně jich v dalších dnech přibývalo. Přijížděly auta, tříkolky, tanky, děla a obrněné transportéry, které zaujímaly na příhodných místech palebná postavení. Nevyhnuly se jim ani právě rozkvétající zahrady, devastováno bylo sokolské hřiště, vjezdy do domů, kam se snažili Němci dostat se svými těžkými zbraněmi. Hladoví vojáci se usazovali v obytných domech, zabíjeli slepice, králíky, husy, prasata i krávy, zabavovali koně i selské povozy. Z Jinačovic si vytvořili zázemí, odkud podnikali bojové akce proti blížící se sovětské a rumunské armádě, které zahájily 23. dubna 1945 na rozkaz velitele Rudé armády maršála Malinovského ze stanoviště u jihomoravské vesnice Křepice generální útok na Brno.

Situace v obci se přiostřovala. Naši občané chránili své životy kde a jak se dalo. Velká část se jich přestěhovala do hlubokého lesa k rybníčku, kde si vybudovali bunkry a v hustém porostu provizorní přístřeší. Vznikly tzv. Nové Jinačovice .

Jejich zdánlivě poklidný život v tomto romantickém prostředí byl náhle přerušen německými vojáky, pronásledujícími zde své soukmenovce, kteří dezertovali a hromadně opouštěli bojové linie. Jinačovický občan Blažej Kříž, který byl svědkem této události, o tom ve svých vzpomínkách napsal: Němci nás obklíčili, vyhnali ze smrčků na volné prostranství. Pokládali nás za partyzány. Marné bylo vysvětlování, že jsme civilisté a že se zde ukrýváme před válkou. Deset z nás bylo zajato jako rukojmí a vedeno neznámo kam. Ve dvojstupu pod samopaly čtyř vojáků nás vedli přes Moravské Knínice na nádraží v Kuřimi. Z jejich rozhovoru jsem zjistil, že máme být obrněným vlakem transportováni směr Praha Berlín, anebo nám také hrozilo zastřelení. V Kuřimi na nádraží začali Němci popíjet. Jejich pozornost značně ochabla. Když jsme zjistili, že jejich zájem o nás pominul, vzali jsme nohy na ramena a utekli. Tolik ze vzpomínek pana Blažeje Kříže.

Hodně občanů hledalo útočiště v narychlo vykopaných bunkrech v Boří. Nikdo zde nepočítal s tak dlouhým pobytem. Došlo jídlo, pití, děti plakaly, dostavily se i první nemoci. Na brněnské straně úkrytu se zakopali Sověti a Rumuni, opačnou stranu hájili Němci. Kde se co hnulo, hned se střílelo. Někteří jedinci, kteří našli odvahu si zajít do vesnice pro jídlo, se už nevrátili. Tak byli zastřeleni 21letý František Vojta i o něco starší Jan Pláteník. Na dvoře svého domu našli smrt manželé Chlubní. Malá Anička Dvořáčková byla postřelena německým vojákem a zemřela v boskovické nemocnici.

Krušné chvíle prožili ti, kteří se ukryli v úzkých vykopaných a nevětraných chodbách v poloze v sedě v Jindřichové zmole. Toto místo bylo pod stálou dělostřeleckou palbou.

Značná část obyvatel se chránila doma ve vyztužených sklepích.

Situace vyvrcholila 6. května, kdy se pod výhružkou zastřelení museli všichni obyvatelé z Jinačovic během několika hodin vystěhovat. Každý vzal to nejnutnější a vydal se cestou směrem na Tišnov, kam válka zatím nedosáhla. V sousedních vesnicích jsme byli srdečně přijati a bylo nám poskytnuto dočasné ubytování.

Ještě smutnější byl návrat domů. Osmdesát procent domů zničených, některé úplně, hospodářské zvířectvo zlikvidováno, na polích i ve vsi mrtví vojáci, koně, zaminované cesty, pole i les. Mrtví němečtí vojáci a koně byli pohřbíváni na místě, rumunští a sovětští vojáci byli dočasně společně pohřbeni u pomníku před školou, později exhumováni a uloženi na hřbitov. Odklízení sutin, opravy domů, zahrad i cest si vyžádaly značného úsilí, při kterém pomáhali i němečtí zajatci.

Některé rodiny, které měly úplně zničené domy, se odstěhovaly do Moravan, kde po odsunutých Němcích dostaly náhradní ubytování. Z ostatních občanů se konce války nedočkali:
- Pavel Hornoch - obchodník smíšeným zbožím, byl jako člen odbojové skupiny zatčen, vězněn v Mauthasenu, odkud se již nevrátil.
- Slávek Jebáček - dvacetiletý student, po svízelné cestě se dostal do Anglie, stal se příslušníkem české bombardovací perutě 311 a nachází dne 18. října 1942 smrt v troskách svého bombardéru. Je pohřben na vojenském hřbitově v Brookwoodu nedaleko Londýna.
- František Bém - dělník, umírá na následky výbuchu nášlapové miny.
- Alois Chrápavý rolník, byl zasažen střepinou granátu na dvoře svého domu. Je pochován ve své zahradě.
- Jaromír Vojta se účastnil bojů proti Romelovi v Severní Africe, odkud si odnesl podlomené zdraví a zemřel.
- V průběhu bojů o Jinačovice dále umírají paní Kateřina Pospíšilová a Dohnalová.

Pietní akt byl ukončen státní hymnou.

František Kučera

ZLOBICE, noviny pro Kuřim a okolí. Číslo 6. Ročník 11, červen 2004