Nabídka

Kontakt

adresa
Jinačovice 83, 664 34 p. Kuřim

půjčovní doba
pátek, 17.00-20.00

e-mail
knihovna83@obecjinacovice.cz

facebook


knihovnice
Šárka Ondrušková

zastupující knihovník
Břetislav Bém

VÁLKA KONČILA V JINAČOVICÍCH

Oslavu šedesátého výročí ukončení druhé světové války uspořádal, před početným obecenstvem, Obecní úřad Jinačovice ve spolupráci se Sokolem Jinačovice u pomníku padlých v Jinačovicích v pátek dne 6. května 1945.

Za zvuků státní hymny položil starosta obce p. Ing. Jaroslav Buršík a starosta Sokola bratr Pavel Chrápavý k pomníku padlých kytici květů.

V projevu, který byl vysílán obecním rozhlasem pro celou vesnici, připomenul vzdělavatel Sokola br. Kučera hlavní události v době války, i život obyvatel v Jinačovicích.

Hlavní pozornost věnoval v závěru svého projevu ukončení války v Jinačovicích. Zatímco Brno bylo osvobozeno v průběhu tří dnů, o Jinačovice se bojovalo tři týdny.

18. dubna 1945 začali naši obec okupovat první němečtí vojáci. Postupně jich přibývalo. Přijížděla auta plná vojáků, tanky, děla, obrněné transportery, aby zaujaly na příhodných místech palebná postavení. Hladoví vojáci zabíjeli slepice, králíky, prasata, zabavovali koně a povozy.

Lidé hledali útočiště kde se dalo. Velká část se jich odebrala do hlubokého lesa k rybníčku. Tam si lidé vybudovali bunkry i provizorní indiánské chatrče. V klidném a romantickém prostředí je náhodně objevila skupina německých vojáků, kteří pronásledovali své soukmenovce opouštějící bojové linie. Naše občany pokládali Němci za partyzány. Deset mužů zajali jako rukojmí a vedli je v dvojstupu pod samopaly na kuřimské nádraží. Čekalo je zastřelení nebo transport do Německa. Žízniví němečtí vojáci zde věnovali větší pozornost alkoholu. Jejich pozornost ochabla a naši muži utekli. Většina občanů u rybníčka, vystrašená touto událostí, se vrátila domů.

Další část občanů hledala záchranu v hluboké roklině v Boří, vzdálené asi 1 km od vesnice směrem k Brnu. Zde si lidé vybudovali bezpečné bunkry. Došlo k situaci, kterou nikdo nepředpokládal. Z brněnské strany se až k samotné rokli přiblížili rumunští a sovětští vojáci. Zakopali se. Opačnou stranu rokliny na jinačovské straně hájili Němci. Došlo k pozičnímu boji. Nikdo neútočil, ale střílelo se, kde se co hnulo.

Tato situace se prodlužovala. Lidem v úkrytu došlo jídlo a pití. Děti plakaly hladem, někteří lidé onemocněli. Několik odvážlivců se vydalo do vsi pro potravu. Někteří prošli, jiní byli zastřeleni.

Situace vyvrcholila v neděli 6. května 1945, kdy starosta obce pan Sedlák dostal rozkaz k okamžitému vystěhování vesnice. Každý vzal to nejnutnější a za mizerného počasí se vydal směrem na Tišnov, kam válka zatím nepostoupila. V Čebíně, Drásově, Hradčanech, ve Všechovicích nás lidé srdečně přijali, poskytli nám dočasné ubytování a jídlo.

Ve čtvrtek 10. května jsme se za krásného počasí vraceli domů. Kvetoucí jabloně podél silnice nám dodávaly dobrou náladu do chvíle, než jsme vyšli na kopec před Jinačovice. Kouř vycházející z Jinačovic nevěštil nic dobrého. Nemohli jsme uvěřit svým očím, jak se naše dědina změnila. Osmdesát procent domů totálně poškozených, některé úplně. Některé rodiny svůj domov ani nepoznaly. Hospodářské zvířectvo zlikvidované, na polích mrtví vojáci a koně. Cesty, pole i les zaminovány. Prvně bylo nutné pochovat mrtvé vojáky i koně. Němečtí vojáci se pohřbívali na místě, rumunští vojáci byli sváženi do společného hrobu v lese u Jinačovic. V tu dobu, příliš brzy, si vyjel místní občan p. Lazar se svým kravským potahem na svoje políčko. Na cestě jedna z krav šlápla na nášlapnou minu. Došlo k explozi, při které obě krávy zahynuly. Pan Lazar se svým zetěm vyvázli bez vážného zranění. Na místo rychle běželi muži, kteří nedaleko uklízeli mrtvé. Jeden z nich, František Bém, šlápl na další minu, která mu utrhla nohu. Svému zranění podlehl. Na smuteční cestě na kuřimský hřbitov ho doprovázela snad celá dědina.

Závěrem možno konstatovat: mír o ukončení druhé světová války byl podepsán 8. května. V té době se o Jinačovice ještě tvrdě bojovalo a už zbytečně umírali poslední vojáci. Lze tedy bez nadsázky říci, že válka skončila v Jinačovicích.

Celý pietní akt u pomníku padlých byl zakončen husitským chorálem Ktož sú boží bojovníci.

Následně přešli účastníci slavnosti do sálu obecního úřadu, kde byla připravena výstava památných dokumentů, týkající se druhé světové války, fotografie zničených Jinačovic z r. 1945 a Pamětní listy našich občanů, kteří válku nepřežili. Z těchto listů se mohli účastníci výstavy dozvědět něco ze života každého z nich, o příčině jejich smrti a na fotografii se zahledět do tváří těch, kteří s námi kdysi v obci žili, byli našimi spoluobčany, přáteli či kamarády. Život už jim nikdo nevrátí. Občané byli s výstavkou velmi spokojeni.

Její příprava i opatření dokumentace však byla velmi náročná. Poděkování za úspěšnost celé akce patří starostovi obce panu Ing. Jaroslavu Buršíkovi, Pavlu Chrápavému – starostovi Sokola, za perfektní fotodokumentací, paní PhDr. Vojtové za instalaci a slovní doprovod a paní Helanové za propagaci.

Ti, kteří se toho nedožili, si této pozornosti plně zaslouží.

Čest jejich památce.

František Kučera


ZLOBICE, noviny pro Kuřim a okolí. Číslo 6. Ročník 12. 3. června 2005.