Nabídka

Kontakt

adresa
Jinačovice 83, 664 34 p. Kuřim

půjčovní doba
pátek, 17.00-20.00

e-mail
knihovna83@obecjinacovice.cz

facebook


knihovnice
Šárka Ondrušková

zastupující knihovník
Břetislav Bém

TRAGÉDIE, KATASTROFY, NEŠTĚSTÍ

Již po několik staletí se traduje pověst o dívce Marušce. Nepodařilo se nám zjistit, kdy by se měla nešťastná událost odehrát. V části lesa"U Marušky" (za Kuřimskem) - tam je studánka ve které je voda po celý rok a měla tam být v dávné době zavražděna dívka jménem Maruška z Kuřimi. Pověst vypráví o mladé a krásné dívce Marušce  z Kuřimi, která nesla oběd do lesa dřevařům a u studánky byla přepadena a zabita. Studánka byla pojmenována Maruška. V dnešní době většinou studánky zanikly, avšak vražda se asi stala. Údajná krása dívky může naznačovat i motiv - žárlivost.

1437
Jošt z Rosic byl r. 1437 pohnán Jindřichem z Chlumu ze 200 kop groší, že mu drží vsi Rozdrojovice, Jinačovice a Malé Kněhničky, nemaje k tomu žádného práva, a roku 1438 Jaroslavem ze Šellenberka, že mu drží pět kop grošů platu úročního v Jinačovicích, ježto po smrti nebožky jeho mateři spravedlivě prý naň spadly. Zdá se, že Jošt přízni své zdaňoval dvoutřetinový podíl, který z 14 kup ročního platu jí dle porovnání z r. 1406 náležel z oněch dědin.
Čerpáno z: Paměti panství Veverského, sepsal Karel Eichler, vydáno v Brně 1891, s. 35.

1750
Karel P. ženatý podruh z Javůrku, jenž živil se děláním pometel a někdy také hrál chase na dyšku, dopustil se s vdanou Kateřinou K., sousedou z Jnačovic, cizoložství. Oba byli dodání Bytyšskému právu od vrchního Veverského, Jana Cyrilla Hassenweina. Při výslechách dne 20. února a 6. března 1750 se oba k vině své přiznali, též při konfrontaci. Výsledek prohledávání zaslán zvláštním poslem královské apellaci do Prahy. Rozsudek vynešen 20. srpna, že oba mečem na hrdle potrestáni býti mají. Dne 22. září ortel Bytyští dostali a 24. jej veřejně ohlásili a přečetli Karelovi. Načež ona "padna na kolena, hluboce pro Boha prosil, aby mu milost dána byla". Právo ihned vyslalo syndika ke královskému tribunálu, aby Karlu ustanovilo právního přítele přísežného čili advokáta, který by jeho při vedl a milosti pro něj u císařko-královské milosti pohledával. Zastavatelem určen byl 26. září Fr. Ondřej Schütz. I vypravil se 1. října do Bytyšky, aby vyslechna ho osobně, pohnutky a důvody k žádosti jeho si zaznamenal. Mezi tím ale posel právní, ač měl ostré poučení, aby věžně dobře ostříhal, jemu hověl. Jednou nechaje ho v arestě prosta, a dveře jak arestu tak přední u šatlavy otevřeny, nesl klíče od vězení podle obyčeje k rychtáři. Vězeň použil té nedbalosti poslovy, vyšel svobodně ze šatlavy (17. října), utekl a žádným způsobem nemohl býti dostán. Právní posel za tu potupu, kterou právě udělal a za svou neopatrnost, potrestán třínedělním vězením v poutech a pak ze služby propuštěn. Královská apellace, o útěku byvší zpravena, nařídila, aby Karel P., bude-li chycen, zase vzat byl do vězení a aby o tom jí byla zpráva podána.
Rozsudek pak Kateřiny, poněvadž byla těhotna, byl jí, jak apellace ustanovila, veřejně přečten a ohlášen teprv po šestinedělním čase po porodu, dne 4. listopadu, kterážto také ihned na kolena padla a o milost snažně a plačíc prosila. Na jejížto snažnou žádost advokát Schütz, dožádán byv od práva Bytyšského, práci na se vzal a u císařovny vymohl milosť, že jí život darován a trest proměněn na jednoroční veřejnou práci, což oznámeno právu missivou kr. appelace ze dne 21. ledna 1751, Kateřině pak 20. února, kterým dnem ona na hrad Veveří k panské práci jest odevzdána.
Pátrání práva po uprchlém Karlovi nezůstalo bez výsledku. Dne 23. října. r. 1752 se zjistilo, že Karel o hodech v Senticích sousedních pacholkům hraje. Právo rychtářské, Pavel Tišler, domluvilo se s primatorem Ludvikem Vencelidesem a s Antonínem Taymerem, t. č. syndikem (novým), aby zločinec byl hned příští noc chycen a kvaltem do šatlavy zavřen. Což se také na ten a takový způsob stalo: Devět rozumných a silných sousedů Bytyšských bylo povoláno na radnici, kde jim bylo vyloženo, že se jedná o česť práva hrdelního, aby s rychtářem, purkmistrem, jedním ouředním a se syndikem, jakožto podle Josefinských (Josef I.) práv ustanoveným celým právem, do Sentic se pustili a opatrně Karla vyzkoumavše, jej popadli. Vyšli z Bytyšky večer po osmé hodině. Měsíc jasně svítil. Když (asi za hodinu) dorazili do Sentic, vyslali jednoho souseda vypátrat Karla; právo celé i s ostatními zůstalo zatím v zahradě domu, kde pacholci v čas hodův Sentických hospodu drželi. Soused vrátiv se ze zvědu, oznámil, že jsou všichni v tanci a nejlépe by bylo násilně do světnice se vtlačiti a Karla lapit; což se i stalo. Chasu vyhnali a právní posel Karlovi pouta připjal i provazem ruce svázal. pak jej naložili na vůz přichystaný a vrátivše se k 10 hodině do Bytyšky, vsadili do vězení a dali stráží hlídati.
K radě inspektora Satlera (v Brně) ihned vyslalo právo do Prahy k apellaci Tomáše Sarabu, který odešed s Bohem 26. října, vrátil se s nepořízenou, poněvadž vinné férie (soudní) až do sv. Martina byly. Satler pak převzal pro ušetření útrat další jednání. Appellace pochválila Bytyšské za jejich horlivosť a nařídila, aby právo poskytlo delinquentu možnost, prositi za milosť. Ten den po sv. Mikuláši, po rorátech, jemu ortel smrti znovu oznámen a on ihned padna na kolena, o milosť prosil a aby mu dán byl advokát Schütz. -- Až sem jde historie smutného románu kriminálního. O dalším průběhu acta mlčí. Nepochybujeme, že Karel P. milosti dosáhl a mečem na hrdle trestán nebyl.
Útraty procesu až do útěku Karla a propuštění Kateřiny z vězení obnášely 117 zl. 29 kr. Toto hrdelní jednání jest popsáno v ob. archivě. O případu jsme šířeji pojednali, abychom seznali postup kriminálního procesu při městysském hrdelním právu ve století XVIII.
Čerpáno z: Paměti panství Veverského, sepsal Karel Eichler, vydáno v Brně 1891, s. 252-253.

1855
Vyhořela při požáru větší část obce.

1889
Od prosince tohoto roku do května roku 1890  řádila v obci epidemie černých neštovic, při které zemřelo 36 dětí.

1895
V rozvodněném potoce utonul rolník Pařízek z č. 6 i s koňmi.

1905
  18. ledna byl v lese zvaném "Pod Borkami" mezi naší obcí a Řečkovicemi zastřelen pytláky, jimiž byli bratři Kocourkové z Řečkovic, hajný Antonín Kučírek, který bydlel v hájovně v tehdejším Zinzedorfu - dnes Česká. Na místě tragédie byl postaven pomník, který tam stojí dodnes.

pomnik
pomnik
pomnik_cb
pomnik_cb

Dále nechal v tomto roce rolník Josef Konečný z č.p. 30 postavit u odbočky silnice do Rozdrojovic za 100 zlatých kamenný kříž s bronzovou soškou Krista. Kříž tam sice stojí dodnes, ale bronzovou sošku někdo ukradl.

22. února tohoto roku byl v naší obci založen Sbor dobrovolných hasičů.

1921
  V létě utonul v řece Svratce 19tiletý Stanislav Chrápavý z č.p. 49.

1926
  2. března  zahynul při kopání studny u svého domu č.p. 102 Josef Leicher.

1929
  30. listopadu se zabil pádem ze skály za domem č. 79 při návratu z práce František Malásek z č.p. 81.

1936
  V noci na 12. července vyloupil kasař Karel Petrla z Brna obecní pokladnu, v níž bylo na hotovosti 5.688,65,-Kč a dvě vkladní knížky. Papírové doklady a dokumenty z pokladny naházel do ještě nedokončeného otevřeného příkopu po návsi a poškozený příruční trezorek zanechal v úvozu polní cesty za transformátorem, který stával za obcí u Palasové stodoly. Rolnická vzájemná pojišťovna vyplatila Obci peněžitou náhradu v plné výši a navíc ještě částku 150,- korun jako náhradu za poškozenou pokladnu. Tehdy se Obecní zastupitelstvo rozhodlo koupit pokladnu novou, nedobytnou - pancéřovou za 3.705,-Kč.

1938
  23. ledna se samovolně sesul starý, neudržovaný dům č.p. 43 v němž ale bydlely jeho majitelky staré svobodné sestry Marie a Magdalena Pavlouškovy. Tento dům již potom obnoven nebyl.

1941
  27. června kolem 17,30  hodiny se přihnala prudká bouře a dělníci pracující na stavbě "autostrády" (nový název je "dálnice") se ukryli do dřevěné montážní boudy postavené u staveniště podjezdu k Rozdrojovicím. Do této boudy se přišla schovat i naše občanka Růžena Kučerová z č.p. 112 i se svým 12tiletým synem Stanislavem, neboť pracovali opodál na poli. Blesk, který uhodil do komína této boudy, malého Stanislava zabil na místě a jeho matku zranil tak, že musela být v bezvědomí převezena do brněnské nemocnice. Další blesk při této bouři hodil také do jiné boudy u staveniště podjezdu "Na korytech", kde zranil těžce 1 dělníka a 2 dělníky zranil lehce.

7. srpna havarovalo v pátek v trati zvané "Jamy" jednomístné německé vojenské letadlo, letící na lince Brno-Praha. Letadlo se značně poškodilo, ale pilot vyvázl bez zranění.

1942
  V noci na 6. dubna se vloupal neznámý pachatel do chléva rolníka Oldřicha Kučery č.p. 11 a odcizil tam prase, které ještě na jeho zahradě zabil a hlavu i s vnitřnostmi rozvěsil na tyčky v jeho plotě.

1944
  2. ledna ve večerních hodinách zemřela výměnkářka Marie Malá a její manžel František Malý následující den v ranních hodinách, a tak oba manželé měli společný nejen život, ale i pohřeb. Bydleli v podnájmu v domku č. 93. Paní Malá si přivydělávala tím, že při každé taneční zábavě ať v hostinci, tak i na cvičišti, prodávala ve své režii cukrové výrobky - dorty a jiné zákusky, čokoládu i drobné cukrovinky.

1945
  Během měsíce dubna se přibližovala k naší obci válečná fronta II. světové války. Někteří občané ukrytí v "Boří" přecházeli odtud domů obstarávat dobytek a při tom došlo k jejich zranění, ba dokonce k jejich usmrcení. Tak manželé Antonín a Antonie Chlubní z č.p. 57 byli zasaženi granátem přímo před svým domkem, při cestě přes obec byl usmrcen Jan Pláteník z č.p. 68 a jeho manželka Růžena utrpěla vážné zranění nohy s trvalým následkem, na dvorku své usedlosti byl zasažen granátem Alois Chrápavý z č.p. 49 (dodnes je pohřben na zahradě u své usedlosti), přímo v "Boří" byl usmrcen výstřelem z pušky František Vojta z č.p. 24 (bylo mu teprve 21 let), zranění nohy, rovněž s trvalými následky, utrpěla Marie Kazdová z  č.p. 64, střepinou z granátu do břicha byla zraněna mladičká Anička Dvořáčková z č.p. 3 a tomuto zranění podlehla v nemocnici v Boskovicích. Stařenka Kateřina Pospíšilová č.p. 82 byla usmrcena střepinou doma v posteli. Paní Marie Dohnalová z č.p. 92 zemřela přirozenou smrtí.

Při hašení požáru sousedního domu č.p. 53 byl zraněn na noze s trvalým následkem Bohumil Chrápavý z č.p. 52.

Pár dní po návratu domů jel s kravským potahem pracovat na pole malorolník František Lazar z č.p. 85 a v trati "Na sekerkách" vjel do zaminovaného pole. Jeho volání o pomoc zaslechla skupinka občanů pohřbívající několik padlých vojáků v polích a jeden z této skupinky, František Bőhm, který v té době bydlel s manželkou a malou dcerkou v domě č.p. 124, při jeho vyprošťování šlápl na v zemi ukrytou nášlapnou minu a ta mu při explozi utrhla nohu. Avšak pro naprostý nedostatek léků potom v nemocnici svému zranění podlehl.

Během okupace naší vlasti zahynuli dále dva naši spoluobčané: v Anglii jako letec mladík Jaroslav Jebáček z č.p. 94 a v koncentračním táboře obchodník Pavel Hornoch z č.p. 128.

1951
24. srpna zahynul při práci v lese v "Kuřimsku" v místě pod hřištěm lesní dělník František Novotný z č.p. 39.

1954
  23. října havarovalo ve Strachově v lese vojenské stíhací letadlo Sturmovik sovětské výroby, v jehož troskách zahynuli oba letci - Ivan Rosa i Jiří Tvrdoň. Na jejich památku je na místě tragédie postaven pomníček.

1958
  Při taneční zábavě ve zdejším hostinci "Jednota" nějací nejspíše poněkud opivnění návštěvníci pobořili pomník padlým v I. i II. světové válce, umístěný u boku obecní budovy č.p. 4 tak, že musel být potom odstraněn.

1963
  8. července uspořádalo JZD autobusový zájezd do severních Čech. Při vjezdu autobusu do mírné pravotočivé zátočiny na okraje obce Lažany za Lipůvkou však do našeho autobusu narazilo těžké nákladní auto naložené kovovými výrobky tak prudce, že náš řídící učitel Richard Kazda, sedící na sedadle vpředu, utrpěl tak těžké zranění, že mu na místě podlehl.

1975
  15. prosince zahynul při přecházení silnice hlídač JZD Josef Chrápavý z č. 7.

1988
  28. září zahynul pádem ze stavebního výtahu při stavbě rodinného domku svého syna Antonína 58tiletý Antonín Kazda z č. p.122.

1990
  5. listopadu utrpěl 32. letý Jiří Milčo z č.p. 27 pádem ze stavebního výtahu při stavbě svého domku tak těžký úraz, že mu 14. prosince podlehl.

1991
  8. června  trhal 72 letý občan Josef Mihula z č. p.154 lipový květ z lípy u sokolského cvičiště a při tom se mu udělalo nevolno. Někdo z občanů tam poblíž bydlících pro podezření, že jde o infarkt, zavolal rychlou lékařskou službu a její vrtulník přistál přímo na cvičišti. Naložili ho a dopravili do nemocnice v Brně, odkud ho po důkladné prohlídce poslali domů, neboť šlo pouze o momentální nevolnost, asi z vedra.

1992
  5. srpna opět přistál vrtulník rychlé záchranné služby na sokolském cvičišti tentokrát pro našeho 63letého občana Ladislava Kříže z č.p. 69, ale ten mozkovou příhodu nepřežil.

10. září byl znovu přivolán vrtulník rychlé záchranné pomoci, který přistál na poli u střediska Zemědělského družstva, kde Gustav Bartoněk z č.p. 128 byl cestou pro cibuli stižen infarktem, kterému rovněž podlehl.

1994
  Během tohoto roku zemřeli pouze 3 naši spoluobčané, což je zatím nejmenší počet v historii obce.

1995
  V podvečer "Mladých hodů", konaných 22. července na hřišti, došlo poprvé v historii obce k tomu, že stárci neuhlídali k večeru postavenou "hodovou máji" a údajně dva místní mladíci ji k ránu podřízli, takže se ještě dopoledne před hodami musela stavět znovu. Jenomže se při pádu na zem nalomil její opentlený vršek a ten se potom večer během hodové veselice vlivem náhlého závanu větru ulomil docela a spadl i s ozdobným věncem z chvojí na zem.

1996
  V noci ze 17. na 18. února se ztratila z odchovny vepřů v areálu Zemědělského družstva 3 prasata o váze kolem 60 kilogramů. Protože v minulém roce se rovněž tou dobou ztratila 3 prasata, byl noční hlídač tohoto objektu propuštěn.

V noci ze 24. na 25. října se vloupali neznámí pachatelé do prodejního střediska "Bavaria", kde odcizili větší množství cigaret, alkoholických nápojů, 2  pánské nové bundy, menší peněžní hotovost z poklady a malý příruční trezorek, ve kterém měl majitel Mirek Pruša uloženy pouze písemné doklady.

1998
  6. srpna v ranních hodinách, mezi 5. a 6. hodinou, přepadli dva ozbrojení lupiči poštovní auto, které přivezlo poštovní zásilky do naší obce. Řidič auta byl přinucen odjet s autem ven do polí, kde ho i jeho pomocníka lupiči spoutali a potom ze zásilky vybrali 80.000,-Kč a zmizeli.

1999
  10. října v odpoledních hodinách havarovala, naštěstí se šťastným koncem, řidička osobního auta z Brna. Havarovala u domku č. p. 114 a přistála v předzahrádce domku č. p. 119 (Kalábovi), u které poškodila část drátěného plotu.

2000
  6. ledna hlásila hlasatelka brněnské televize Lenka Selanská v regionálních zprávách v 18:00 hod., že se v okolí naší obce potuluje neznámá větší šelma, která má už na svědomí 14 kusů stržené srnčí zvěře. Příští den promítala i televize Nova záběr otisku stopy většího zvířete, otisknutého ve sněhu poblíž polní cesty, vedoucí do lesa Kuřimsko. Na tomto záběru byla vidět i část stromořadí na "Skalce" a také záběr na vchod do kanceláře Obecního úřadu a do školy. Rovněž byl odvysílán krátký rozhovor s ředitelkou Mateřské školy, paní Hanou Urbanovou, která v něm říkala, že asi viděla nějakou větší cizí šelmu.

2002
Ze středy 16. ledna na čtvrtek 17. ledna neznámí pachatelé vykradli auto pana Himery i jeho zeťovi z č. p. 179, které měli zaparkované přímo před svým domem.

V měsíci únoru opět neznámý pachatel ukradl autorádio z vozu  B. Jandekovi z č. p. 79. Ten měl  auto rovněž zaparkované před svým domem.

Aby toho nebylo málo, tak 20. března byla vykradena osmdesátiletá paní Láníková z č. p. 118, která často pobývá u své rodiny mimo obec. Byly jí ukradeny potraviny a dárkové koše, které dostala právě ke svým osmdesátinám.

V době voleb do zastupitelstva obce, které se konaly  pátek 1. listopadu od 14:00 hodin do 22:00 hodin a 2. listopadu od 8:00 hodin do 04:00 hodin, se přihodila kuriozní příhoda. 1. listopadu, kdy volby byly v plném proudu, asi ve 20:00 hod nečekaně vypadl elektrický proud v celé obci. Nikdo nevěděl a ani neměl tušení, co se stalo. Musela přijet "rychlá energetická pomoc" z Brna, aby závadu odstranila a aby volby nemohly být prohlášeny za a neplatné. Než z Brna dojeli, muselo se volit při svíčkách. Ty byly umístěné na cestě od vchodových dveří do budovy až do dveří volební místnosti, na stolcích u členů komise, za plentou a také na volební urně. Shodou okolností byla první voličkou "za světla svíček" Sylvie Křivánková, dcera tehdejšího starosty p. Křivánka. Volby se ten den dokončily v pořádku a i druhý den voleb proběhl hladce. A co se vlastně stalo? Nevyzpytatelným způsobem se do blízkosti vysokého napětí dostala kočka. Jelikož bylo ten den sychravo a deštivo, tak ji z nezjištěných důvodů zasáhl elektrický proud. Kočka spadla do skříně vysokého napětí, uhořela tam a způsobila výpadek proudu v celé obci. Shodou zvláštních okolností to byla kočka rodiny Hany Urbanové z č. p. 188, která právě u těchto voleb byla předsedkyní volební komise.