Nabídka

Kontakt

adresa
Jinačovice 83, 664 34 p. Kuřim

půjčovní doba
pátek, 17.00-20.00

e-mail
knihovna83@obecjinacovice.cz

facebook


knihovnice
Šárka Ondrušková

zastupující knihovník
Břetislav Bém

NOC S ANDERSENEM, VII. ROČNÍK, 30. – 31. 3. 2012

Noc s Andersenem byla celkově již dvanáctou, u nás v knihovně sedmou v pořadí.

Podle závěrečné statistiky bylo zaregistrováno celkem 1180 čtecích a spacích míst, v nich nocovalo 44067 dětí, pro které program připravovalo 17701 dospělých, celkem to bylo tedy 61768 nocležníků. Nocovalo se v Česku i na Moravě, ve Slovensku, Slovinsku i Polsku.

Dostali jsme pozdrav i z Austrálie, kde Noc proběhla o den dříve než u nás. Také nám došel pozdrav z knihovny ve městě Tainan na Taiwanu, kde pan Tomáš Řízek s kolegyněmi knihovnicemi pozdravil nadálku všechny malé české čtenáře účastnící se Noci s Andersenem.

001
001

Díky tomu, že naše knihovna byla zaregistrována do projektu Noci s Andersenem mezi prvními, dostali jsme zdarma od firmy Picwkick šest krabiček čaje. Ty byly nakonec použity jako odměny pro organizátory, protože děti večer i ráno pily jen studené nápoje.

002
002

S výzdobou knihovny jsem začala už v pátek (30. 3.) brzy ráno. Na záclonách byly mimo jiné rozvěšeny plastové (potmě svítící) kostry, které potom byly rozdány klukům jako dárky na památku.

Strom “Pohádkovník andersenův” jsem letos nezdobila, protože loňský stromek uhynul a jiný použitelný před knihovnou nestál. Sice jsem se pokoušela na jeden ze stromů rozvěsit barevné nafukovací balónky, ale díky velkému větru vydržely asi pět minut, pak popraskaly. Napsala jsem tedy alespoň jména všech dětí i organizátorů křídami na chodník před knihovnou.

Noc s Andersenem v naší knihovně začala v pátek 30. 3. 2012 v 17 hodin. Úvod byl naplánován tak, že děti přivítá nahlas puštěná hudba Pirátů z Karibiku (asi něco v tomto smyslu: http://www.youtube.com/watch?v=GS19lNoMS2Y), bohužel ale kvůli nepřízni počasí se “přivítání” odehrávalo jen v chodbě před knihovnou. Počasí bylo vůbec tím faktorem, který nám hodně celou Noc komplikoval.

A kdo u nás nocoval? Děti: Vendulka a Pavlík Chrápaví, Dominika a Pavlík Dobiášovi, Zuzka a Viktor Ševčíkovi, Jakub Stodůlka, Verunka a Karolínka Sadílkovy, Vendulka a Markétka Kloudovy, Ivanka Musilová, Ivetka Bartáková, Vítek Černý, Erik Ondruška a Edík Novotný

Organizátorky: Šárka Ondrušková, Martina Stodůlková, Simona Sadílková, Dáša Bláhová. (v této sestavě už podruhé).

Jinačovská andersenovská statistika (aneb drobné vzpomínání…)

Letos byl v naší knihovně historicky největší počet účastníků i kluků. Pro zajímavost, v roce 2004 nocovalo 12 dívek a žádný kluk, v roce 2005 14 dívek a žádný kluk, v roce 2007 to bylo 8 dívek, v roce 2008 10 dívek, teprve až v roce 2010 to bylo 9 dívek a 3 hoši, v roce 2011 9 dívek a 5 kluků a letos tedy 9 dívek a 7 kluků. Ještě pár let a skóre bude vyrovnané :o)

Zajímavostí je, kdo se kolikrát zúčastnil Nocování.

Jasně vyhrávají Dominika Dobiášová a Iva Musilová, obě se zúčastnily celkem 5x, v letech 2007, 2008, 2010, 2011 a 2012. Čtyřikrát se Nocování zúčastnily Vendulka Chrápavá a Vendulka Kloudová, obě v letech 2008, 2010, 2011 a 2012. Třikrát to byl Pavlík Chrápavý, Pavlík Dobiáš, Jakub Stodůlka a Verunka Sadílková – u nich to byly roky 2010, 2011, 2012. Podruhé letos na Noci byla Kajka Sadílková, Erik Ondruška a Vítek Černý – poprvé byli všichni tři vloni. Premiérou bylo nocování pro Ivetku Bartákovou, Edíka Novotného, Zuzku a Viktorka Ševčíka z Brna. Poslední dva jmenování dostali možnost účastnit se Noci díky účasti na populárně-naučné stezce. Zuzka se narodila na Slovensku, zajistila teda na Noci mezinárodní účast :o)

Co se organizátorů týče, já jsem (pochopitelně :o) byla na noci posedmé, Dáša Bláhová počtvrté (2008, 2010, 2011, 2012), Martina Stodůlková potřetí (2010, 2011, 2012) a Simona Sadílková podruhé (2011, 2012). Poprvé jsem pořádala Noc s Andersenem v roce 2004, v roce 2005 (to už jsem byla těhotná), následující rok jsem kvůli pulročnímu dítěti Noc nepořádala, pokračovala jsem v roce 2007, potom 2008 (opět těhotná), ze stejného důvodu – půlroční dítě – jsem v roce 2009 Andersena neorganizovala, a pak pravidelně 2010, 2011, 2012. Jestli bude Noc další rok, toť otázka, na kterou neumím a nemohu nyní odpovědět. Zájem od dětí i rodičů by byl (stejně jako letos, kdy jsem musela zájemce i odmítat), otázkou je, jak se to bude dát zorganizovat s mou prací, do které se vracím.

Eva Pavlíčková, která mi s Nocováním v Jinačovicích pomáhala v letech 2004, 2005 a 2007, se jako družinářka spolupodílela na Andersenovi v ZŠ Sirotkova Brně (pro 70 dětí), a s velkou radostí jsem jí objevila ve zprávách České televize, kterak jejich Nocování komentuje (od 17. minuty).

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10253066674-poledni-udalosti/212411012000331/

Ráda take vzpomínám na Jarku Tichou, která pomáhala s organizací v letech 2004, 2005 a 2007 a Lenku Kocourkovou (roky 2007 a 2008). V prvních dvou letech (2004 a 2005) nás návštěvou poctil tehdejší starosta obce, ing. Jaroslav Buršík, od roku 2007 spolupracujeme se starostkou obce, ing. Libuší Dvořáčkovou. A v roce 2004 a 2005 s námi část Noci strávil a pro děti zazpíval folkový zpěvák Pavel Helan, nyní už známá hudební hvězda velkého formátu :o)) A jako “vodní” a “lesní” strašidlo v letošním i loňském roce fungoval a funguje knihovník a kronikář Břetislav Bém.

Jako každý rok, i letos rodiče donesli pro děti občerstvení i drobné dárky. Sešly se nám zde džusy, Fanty, banány, dort, buchty s krémem, musli, mufiny, pizzy, popcorn, perníčky, croassany, slaní šneci, bábovky, záviny... Mezi dárečky pro děti byly například bonbony, lízátka, tetování, magnety, nálepky, záložky, pohlednice, deníčky, obyčejné tužky, propisky, zapichovátka do květináčů, gumy na gumování, dřevěné obrázky k vykreslení a další.... byl z toho pěkný balíček pro každého.

Na uvítanou dostaly děti před knihovnou účastnické průkazky. Tady nás – stejně jako v předchozích letech – vyfotila paní Chrápavá (stejně jako v ostatních letech – děkujeme!!), a pak už se děti mohly “ubytovat”. Byla jim přečtena “pravidla pro spokojené nocování” (stejná jako vloni) http://www.knihovna.jinacovice.cz/andersen/2011/pravidla.pdf a potom se děti rozdělily do družstev. Dopadlo to tak, že jedno družstvo bylo dívčí s vedoucí Ivčou, druhé bylo klučičí s vedoucí Dominikou. Družstvo dívek se jmenovalo Drsňačky a družstvo kluků Černé kosti.

003
003
004
004
005
005
006
006
007
007
008
008
009
009
010
010
011
011

A po rozdělení jsme se už vrhli na první tvoření. Tím byl obrázek z dřevěných (lékařských) špachtlí. Děti už dostaly předpřipravené (slepené) destičky, musely je jen natřít bílou barvou. A než obrázky zaschnuly, nacvičovaly za doprovodu kytary Dáši Bláhové písničku “Lichožrouti dětem”, kterou jsme našli na internetu. http://www.youtube.com/watch?v=mcfDGu42K9g Holky se zapojily aktivně, kluci, pravda, toho textu moc něměli. (V podstatě jen dvě věty: “Neuklízet, neposlouchat, nikdy nepozdravit” a “Čtení to je nuda, otrava a pruda”).

Po nacvičení se pokračovalo v dokončení obrázku, teď už stačilo na bílou destičku nalepit speciálním lepidlem ubrousek s pirátskou tématikou. Kluci si většinou vybrali chobotnice a holky piráty.

012
012
013
013
014
014
014a
014a
014b
014b
015
015
016
016
   

Pak už byla první pauza na jídlo (to je hrozné, jak dětem rychle vytráví!), k mé velké radosti nejdřív zmizel můj pirátský dort, a hned potom jsme se vrhli na výboru pirátských triček. Děti měly hodně předloh, ale některé malovaly jen podle své fantazie. Kdo chtěl, mohl si tričko nastříhat a dozdobit korálky (což využily hlavně holky). Potom jsme vyráběli i čelenky. Ty byly předem ušité z prostěradla (děkuji maminko za pomoc), děti si je měly pomalovat jakýmikoli obrázky. Jako předlohu jsem měla čínské a japonské znaky, které se dětem moc líbily, takže poté všichni vypadali jako karatisté...

300
300
017
017
018
018
019
019
020
020
 

Zhruba od sedmé do osmé jsem vybíhala před knihovnu kontrolovat, jak to vypadá s počasím. Zatím spíše zima, vítr a mrholení. Nakonec jsem se rozhodla, že děti nejsou z cukru a že stezku v tomto počasí zvládneme. A to už se chýlilo k osmé hodině a knihovník Břeťa Bém se “odešel dívat na hokej s Kometou”, jak prohlásil. Což sice asi bylo jeho přání, ale ve skutečnosti popadl krosnu a odešel do lesa schovat dětem poklad...

Vyšli jsme pár minut poté, a abychom mu dali trochu času na přípravu, fotili jsme se u kapličky a zastavovali na rozcestích, kde jsme slyšeli záhadné a tajemné strašidelné zvuky (ze zvukové knihy, kterou měla pečlivě schovanou Dáša a průběžně dětem zvuky pouštěla).

021
021
022
022
023
023
024
024
025
025
026
026
027
027
028
028

Než jsme došli na hřiště do Kuřimska, už se pořádně rozpršelo. Ale byli jsme za polovinou a tak to přece nevzdáme. Povykládala jsem dětem pověst o Marušce a loupežnících, přičemž jsem jim řekla, že jeden strašlivý loupežník přežil a straší náhodné kolemjdoucí v lese doteď. V dosti velké tmě jsme došli až ke studánce “U Marušky”. V postaveném “domečku” nad trubkou s vodou našel Edík plyšovou myšku, ostatním se to nepovedlo (a byli zklamaní). Brzo jsme však objevili značky (lebky), které nás provedly lesem, přes lávku mezi rybníčky až k pokladu. Zajímavé bylo, že v opuštěném lese byly na rybníku dvě osvětlené lodičky!!

029
029
030
030
031
031
032
032
033
033
034
034

Poklad hlídala spousta krys (které si děti rozebraly), ale pozor, na truhlici s pokladem byl nápis ZAMINOVÁNO!, taky odtud vedly dva dráty – modrý a červený, jako v klasické detektivce, a byly tu položené kleště. Děti měly za úkol rozhodnout, který drát přestřihnout. Kleští se s velkou odvahou chopila Vendulka Kloudová (stihli jsme ještě udělat fotku na památku pro maminku, kdyby Vendulka náhodou nepřežila), a už stříhala. Pravda, buď byly tupé kleště nebo silný drat, napoprvé to úplně nevyšlo. Při přestřihnutí se neozvala exploze, ale výstřel... Ten se opakoval i u druhého drátu. Všichni přežili, pak už nezbylo než truhličku otevřít a vytáhnout si poklad – zlaté čokoládové podkovy a odznaky.

035
035
036
036
037
037
038
038
039
039
040
040
041
041
042
042
043
043
043a
043a
   

V dáli ale bylo strašidlo, viděli jsme problikávat světlo baterky, také nějaké výstřely padly a tak jsme pro jistotu vzali nohy na ramena a snažili se co nejrychleji utéct. Škoda jen, že jsme strašidlo přes ty všechny větve moc neviděli...

Po cestě zpátky, když jsme se uklidnili, potkali jsme neplánovaně i dva zakleté prince. Bohužel se žádná dívenka neodhodlala k tomu, aby prince políbila a vysvobodila ze zakletí, takže tam zřejmě ropuchy sedí a čekají na svoje vysvobození doteď.

V kuřimsku jsme si také všichni zkusili vystřelit z párty pistole – místo nábojů vylétaly jen barevné papírky... některé výstřely se nám pěkně podařilo vyfotit.

044
044
045
045
046
046
047
047
048
048
049
049
050
050
051
051
052
052
053
053
   

Cesta do knihovny byla relativně rychlá, ale vrátili jsme se teda hooodně promrzlí. Před knihovnou jsem dětem řekla, že mám dvě zprávy – jednu dobrou a jednu špatnou. Dobrá je ta, že strašidlo v lese neexistuje (mezitím nás taťka dohnal, tak jsme se pak s ním mohli v klidu v knihovně vyfotit). A ta špatná, že jsem v lese ztratila klíče od knihovny. Děti se lehce vyděsily , ale nikdo nechtěl jít do lesa zpátky!! Vyřešila to Ivetka, která prohlásila, že mám zavolat paní starostce, že ta klíče má a přišla by nám otevřít.

Naštěstí jsem klíče měla, ale paní starostce jsem stejně volala, že jsme se už vrátili z vycházky a že se může za námi přijít podívat.

060
060
061
061
062
062
063
063
064
064
065
065

To se také stalo, sotva se děti částečně rozmrazily z vycházky, přišla paní starostka a tak jsme jí mohli ukázat naše lichožroutské vystoupení. http://www.youtube.com/watch?v=EbA11cDHS8k&feature=youtu.be

zpivame_lichozrouty_1
zpivame_lichozrouty_1
zpivame_lichozrouty_2
zpivame_lichozrouty_2

Pravda je, že děti byly nějaké zpomalené a nejisté. Asi krátký nácvik a prožitá hrůza z lesa :o) Paní starostka nám potom rozdala pohlednice s motivem Jinačovic, popřála nám pěknou noc a pak jsme se dál věnovali tvoření. Děti si vytvořily vlaječky s pirátským motivem.

Ačkoliv jsem měla nachystané ještě další tvoření (korálky na čelenku, korálky kolem krku, náušnice, lodičky), děti už na tvoření žádnou chuť neměly. Buď chtěly soutěžit a nebo si doslova “vydupávaly” disciplíny z předchozích ročníků a bylo velmi těžké je ukočírovat. Obzvlášť kluci si ze záhadných důvodů nejvíce ze všecho přáli soutěž “Miss pyžamko”.

Místo klasické hry “Boj o jídlo”, kterou jsme několik let za sebou hráli (kdy se musí hodit šestka a pak rychle obléknout čepici, bryndák, rukavice, brýle a utíkat pro jídlo), jsme tentokrát hráli pirátskou verzi. Hrálo se s plastovým krokodýlem, který při zmáčknutí špatného zubu zcvakl a hráče vyřadil ze hry. Do finále se tedy za holky dostala Vendulka Chrápavá a za kluky Jakub Stodůlka, který celou hru i vyhrál a dostal malou odměnu.

V klasické hře “O jednu židli méně” se do finale dostala Domča Dobiášová a Iva Musilová, která i vyhrála.

070
070
071
071
072
072
072a
072a
073
073
074
074
075
075
076
076
077
077
078
078
   

Na sklidnění jsem dětem pustila http://www.youtube.com/watch?v=n_o3i5H-fLc, po skončení měly za úkol napsat ve družstvech co nejvíce Večerníčků, o kterých se zpívalo, ale i které byly v klipu vidět.

Také ve družstvech skládali puzzle, abych jim to ztížila, vysypala jsem obě puzzle na jednu hromadu a tak si každé družstvo muselo najít svoje dílky (byli teda překvapivě rychlí).

Rovněž v družstvech děti lovily rybičky, všichni byli moc šikovní, jenom kdyby se ty udice do sebe nechtěly tak moc zaplétat!

080
080
081
081
082
082
083
083

Reklamu na jogurt Bobík všichni znáte. Ne každý ví, že v originále je ta písnička docela dlouhá. Na tuhle písničku měly děti za úkol zatancovat. Původně dohromady, ale protože všichni neviděli dobře na počítač, kde jsem jim písničku pouštěla, musela jsem je rozdělit na dvě skupiny. Nejdřív tu dlouhou verzi tancovali kluci. Když už si mysleli, že si po té skladbě odpočinou, pustila jsem jim totéž – ale zrychlené 2x, 3x, 4x, 5x a 10x. Myslím že je to pěkně zmohlo :o) Vyzdvihla bych hlavně Vítka, který opravdu tancoval o život. Stejnou písničku jsem poté pustila i holkám. Musím říct, že jejich nasazení bylo ohromující, a to, jak se někde dokázaly všechny sehrát, bylo neuvěřitelné.

090
090
091
091
092
092
093
093
094
094
 

Bobíkův taneční videoklip: http://www.youtube.com/watch?v=l8Y8IrN_Y6k
Bobík – zrychlená verze: http://www.youtube.com/watch?v=NxygwGpvv3M – zrychleno 2x, 3x, 4x, 5x 10x.
Holky – “normální verze” http://youtu.be/aPlEZZHCB48
Kluci – zrychlená verze http://www.youtube.com/watch?v=mlwmk_aK3NA&feature=youtu.be
Kluci – ještě vice zrychlená verze http://www.youtube.com/watch?v=sQbqz4_Lgb4&feature=youtu.be

Shodou okolností jsem druhý den slyšela reklamu na Evropě 2, že pořádají soutěž, do které se mají zaslat videoklipy, jak se tancuje právě na tuto písničku, tak jsem naše video po souhlasů rodičů do soutěže také zaslala. Teoreticky jsem mohla rozeslat e-mail se žádostí o hlasy, ale bylo tam tolik skvělých a povedených klipů, že jsem musela uznat, že nemáme šanci.

http://www.facebook.com/Bobikuv.Svet/app_241294142633268

Protože kluci si nedali pokoj, musela jsem vyhlásit soutěž, která ale letos poprvé nenesla název “Miss pyžamko” (pro holky) a “Skřítek knihovníček” (pro kluky), nýbrž to byla soutěž o “Nej… piráta” a “Nej… pirátku”. Děti se měly představit ve svých pirátských modelech a já jsem s nimi dělala rozhovor. No, dělat 16 “originálních” rozhovorů je opravdu náročné. Nakonec se kluci jako členové odborné poroty usnesli a naprosto jednohlasně zvolili nejmenší (a zřejmě i nejmladší) účastnici, Karolínku Sadílkovou. Ta kromě šerpy a čelenky dostala i další bižuterii a taky malé puzzle a plyšáka. Potom se promenádovali kluci a pro změnu holky se jednomyslně usnesly na tom, že “Nej Pirát” je Viktorek Ševčík z Brna. Ten dostal take šerpu, pirátské nálepky a pirátské vymalovávací pexeso. Následovalo hromadné focení...

100
100
101
101
102
102
103
103
104
104
105
105
106
106
107
107
108
108
109
109
110
110
111
111
112
112
113
113
114
114
115
115
116
116
117
117
118
118
119
119
121
121
122
122
123
123
124
124
125
125
126
126
127
127
128
128
129
129
130
130
131
131
132
132
133
133
     

Poté jsem vytáhla toaletní papíry. Bylo zajímavé pozorovat “nováčky”, jak nechápou, proč ostatní šílí radostí. Až potom jim došlo, že je nenutím odejít na toaletu, ale že budeme hrát na mumie. Za mumie byli zvoleni Viktorek a Kajka, vyhrál tým holek, mumii měly dřív a hezčí. Po vyhodnocení a oživení mumií nastalo to co vloni – velká “toaletní” bitva, kdy kusy papíru skutečně létaly vzduchem. Poté, co jsem dětem řekla, že pokud do 30ti vteřin papír posbírají, mám pro ně ještě další poklad, nevěřili byste, jak rychle bylo uklizeno.

139
139
140
140
141
141
142
142
143
143
144
144
145
145
146
146
147
147
148
148
149
149
150
150
151
151
152
152
153
153
154
154

Na poslední poklad děti potřebovaly vzít si jen čepice a boty, protože vybíhaly pouze na školkovou zahradu, kde pro ně poklad Martina, Dáša a Simona schovaly, aniž by si jejich nepřítomnosti děti všimly. Z dárků byly děti velmi nadšené, holky měly velké krásné plyšové zvířátka a “malovátka”, kluci pirátskou sošku, malé lego s policejním vrtulníkem a hračku z McDonalda.

156
156
157
157
158
158
159
159

Poté byly děti celkem ochotné jít spát, řekla bych, že letos docela brzo, ve spacácích se leželo již o čtvrt na dvě a kolem půl druhé už se mi zdálo, že všichni spí. Na usnutí jsem dětem pustila CD “Pohádky pro neposlušné děti”, které půvabně namluvila Aňa Geislerová.

Já jsem zatím vedle v knihovně rozdělovala všechny dárky od rodičů (opravdu, VELMI za děti děkuji) a nabalíčkovala je do 16 sáčků.

160
160
161
161
162
162
163
163

O půl osmé ráno vstávali první spáči, někteří si ještě dokončovali trička, ostatní šli snídat z opravdu velmi bohatých zásob. Po jídle děti ještě dostaly diplomy a drobné odměny, rovněž organizátorky dostaly nějaké dárky na památku.

Kolem deváté si rodiče děti vyzvedli a odvedli si je domů, organizátorky pomohly s úklidem, jedna z maminek opravila rozbité záchodové prkýnko a další Noc byla úspěšně za námi...

170
170
171
171
172
172
173
173
174
174
175
175
176
176
177
177
178
178

Za zaslané fotografie děkuji: Pavle Chrápavé, Martinu Černému a Martině Stodůlkové.

Jak probíhalo nocování v ostatních knihovnách, si můžete přečíst zde, v “Úplné a konečné zprávě o letošní dvanácté společné pohádkové Noci s Andersenem, jak se udála v pátek 30. března 2012 v 1.180 místech Čech, Moravy, Evropy i jinde”.



Šárka