Noc s Andersenem, IV. ročník, 28. – 29. 3. 2008

Pochmurné probuzení

Ze spaní mě budí sen,

že špatně skončí Andersen.

Vidím knihovnu v plamenech

a noční můře křičím

„Nech mě, nech!“

Proč vlastně nocování dělám,

když na to žádné nervy nemám??

Tak přesně takhle jsem se probudila v pátek ráno 28. 3. 2008. V den, kdy nejen v jinačovské, ale
v dalších 660 knihovnách měla probíhat Noc s Andersenem. V zájmu zachování duševního zdraví jsem se
podívala do snáře, což běžně nedělám. Ale potřebovala jsem nějaké povzbuzení po tak dramatickém snu.
A co mi řekl snář? „Máš sklon přeceňovati svoje síly… Nedočkáš se vytouženého klidu.“ No, tak to je
super. To se tedy opravdu na nocování těším, s takovou předpovědí…

Jak dlouho trvá příprava? A kdo nás sponzoroval?

Ale na druhou stranu… Přece kvůli jednomu snu nezahodím tříměsíční práci! Ano, nevypadá to, ale na
Nocování jsem se připravovala už od ledna. V první řadě navštívit obchody s povánočními slevami, kde
se dají nakoupit levné a pěkné dárečky pro děti. Například jsem takto „za pusu“ nakoupila plnou tašku
hvězdiček, které jsme použili na nazdobení Pohádkovníku před knihovnou…

No, a pak příprava programu – během tří měsíců jsem vymýšlela soutěže, kvízy, hádanky, křížovky,
rébusy. Dále soutěže družstev, soutěže, které jdou uskutečnit jenom potmě, a nakonec soutěže, u kterých
se děti svíjí smíchy.

Následovalo oslovení sponzorů. Letos se povedlo na výbornou! Děti dostaly tolik dárečků, že se jim ani
nevešly do tašky. Největším sponzorem byla jako tradičně Obec Jinačovice. Díky tomu jsem mohla nakoupit
spoustu pomůcek, od barevných papírů přes nafukovací balónky až po barvy na textil… také minerálky, čaje,
horkou čokoládu, kávu, cukrovinky… Od obce děti také dostaly spoustu dárků: magnety s pohádkovými
motivy, školní pouzdra, sladkosti, plyšové žirafky…

Rovněž dva velcí sponzoři, kteří nechtějí být jmenováni, nám výrazně pomohli. Od prvního jsme dostali
tolik čokolád, čokoládových tyčinek a bonbónů, že jsem mohla udělat nejen velké balíčky pro děti, ale i
pro organizátory a všechny, kdo se na akci podíleli. Druhý sponzor zajistil pečivo – velký koláč se
sluníčkem, koblížky, koláčky, vánočku….

Také maminky dětí se nenechaly zahanbit. Každá poslala tašku se sladkostmi či drobnými dárky pro ostatní
děti. Asi si nevzpomenu na všechno. Díky maminkám děti dostaly buchtičky, koláče, bonbóny, oplatky,
tyčinky, čokolády, lízátka, lentilky, brožuru bystrckých pověstí, pohlednice, deníčky, propisky,
keramická zvířátka… Ostatní příznivci dětského čtenářství (a jinačovské knihovny především) dodali
figurky z kinder-vajíček, lízátka, zubní pasty, ohýbací tužky, exkluzivní čaje…

Moje nervozita byla dána také tím, že ne všechno šlo podle plánu. Z dvanácti dětí, tří maminek, které
přislíbily pomoc s programem a pěti organizátorek v pátek zbývá deset dětí, jedna maminka a tři
organizátorky. Petřík Bém, první přihlášený kluk po třech čistě dívčích ročnících Andersena, náhle
onemocněl a musel zůstat doma. Později onemocněla i maminka Dana, která také měla doma připravený program
pro děti, a nehodilo se, abychom tam šli. Další maminka, která přislíbila program pro děti, na Nocování
zapomněla, a tak se nedostavila ani její přihlášená dcera. Z pěti organizátorek dvě odpadly: Jarka
Tichá, která se podílela na všech třech předchozích ročnících, onemocněla. Eva Pavlíčková, která se také
zúčastnila všech dřívějších ročníků, byla na divadelním festivalu mimo Brno a už by nestihla včas přijet.


Výzdoba spací místnosti a příprava na soutěže začala v pátek již v 10 hodin dopoledne! Již takto časně
pomáhala s výzdobou Dáša Bláhová, ale její Šimon a můj Erik nám příliš prostoru pro kreativitu nedali.
Dáša později odešla domů a já musela Erika uspat v kočárku, jinak bych neudělala vůbec nic. Ve dvanáct
přijela z Brna autem poslední organizátorka – Lenka Kocourková, která pomáhala vloni poprvé a děti s ní
byly mimořádně spokojené. Pro Dášu bylo dnešní Nocování premiérou.

Bylo potřeba nafouknout balónky, vyzdobit spací místnost, ozdobit strom Pohádkovník před knihovnou,
napsat křídou na chodník přivítání všem dětem, zabalit dárečky, nacvičit ještě na klavír a kytaru vhodné
písničky… a pak jen zbývá jít domů, najíst se tak, aby nám energie vydržela až do rána, a před pátou
hodinou přijít do knihovny. A akce může vypuknout!

Už je to tady!

Nervozita ve chvíli, kdy přebírám děti od maminek, jde srovnat snad jen s maturitou či svatbou. Ale akce
už začala a nelze couvnout.

Sešlo se deset holčiček ve věku od šesti do dvanácti let, plus tři organizátorky. Všechny svého času na
mateřské dovolené, já – knihovnice, Lenka – učitelka z MŠ a Dáša – učitelka ze ZŠ.

Dostavily se Pavlínka a Terezka Kachlíkovy, Anička a Verunka Kučerovy, Verunka Jelínková, Dominika
Dobiášová, Ivanka Musilová, Vendulka Chrápavá, Vendulka Kloudová, Nikolka Kocmannová.

Na akci se také podílel můj pětiměsíční klučina v bříšku, který neustálým kopáním udával rytmus celého
Nocování.

A co jsme vlastně všechno dělaly?

Nejdříve ze všeho si holky musely přečíst pravidla pro spokojené nocování a vzápětí svým podpisem stvrdit
souhlas s podmínkami. Potom jsme dívky rozdělily do dvou družstev, každé družstvo bylo označeno jiným
tetováním. Hlavními vedoucími družstev se stala Lenka a Dáša – Lenka pojmenovala své družstvo jako Koťata
a Dáša jako Malíčky Děti po celý večer sbíraly body pro své družstvo (nakonec to skončilo nerozhodně).

Hned na začátku si holčičky vyrobily lucerničky – potřebovaly na to sklenice, omotané drátem, samy si
namalovaly hvězdy barvičkami na sklo a ozdobily sklenice barevným chlupatým drátkem. Poté se malovalo na
trička podle nabízených předloh. A samozřejmě se hodně zpívalo (s kytarou a klavírem), soutěžilo, lovily
se rybičky, potmě se stříhaly hvězdy nebo malovaly obrázky, se zavázanýma očima se skládalo puzzle,
hrálo se pexeso družstev a neustále se také jedlo, pilo a smálo.

Mezi zábavné hry patřilo především vytvoření mumie (a jejího probuzení) a rovněž „Boj o jídlo“.

Verča Jelínková rozdala všem ostatním drobné keramické figurky. A protože nám udělala velkou radost,
rozhodly jsme se zazpívat speciálně pro ni písničku. A na počest jejího jména jsme zpívaly „Na tý louce
zelený, pasou se tam jeleni…“. Jestlipak znáte variantu, kdy se slova nahrazují jen ukazováním a gesty?
Pokud se chcete podívat, jak taková verze (téměř) beze slov vypadá, podívejte se na
http://www.youtube.com/watch?v=nbJk8Adh-NM,
kde máme umístěné krátké video.

Mimo nových zážitků děti také objevily vynález, o kterém dosud neměly ponětí – propisovací papír, tzv.
kopírák. To bylo údivu, když na něj psaly! Nejdřív jsem jim musela vysvětlit princip kopíráku a následně
otírat slzy jedné z holčiček, když mi s pláčem hlásila „Ono se mi to na ten papír namalovalo, bůůů.“

Děti také hrály pexeso družstev. Bylo to originální pexeso s Medvídkem Pú, které mi kamarád právě pro
tuto akci dovezl až z Číny! Samozřejmě jsem to musela holkám sdělit, s nadšením a hrdě jim líčím, že…
„tohle pexeso je až z Číny“, načež Terka sporadicky dodala „… a co dnes taky není, že…“ a bylo
vymalováno.

Lenka vymyslela hru s jablky, které se zavěsily na provázky a dvě vybrané dívky z obou družstev se měly
co nejrychleji do jablek zakousnout. Ovšem tato hra by se měla hrát s menšími jablíčky, tohle byly jablka
XXL, a zakousnout se prostě nikomu nepodařilo!

S lucerničkami jsme se nachystaly na výlet po obci. Hořely nejen plamínky v očích nadšených dětí, ale
také vlasy naší Dáši, která tak usilovně zapalovala svíčky ve vyrobených lucerničkách, až se z ní skoro
také jedna z lucerniček stala :o) Teprve v tu chvíli mi došlo, že můj sen měl nějaké opodstatnění –
opravdu hořelo!

Při výletě po obci s rozsvícenými lucerničkami se zpívaly duchařské písničky. Káťa Dobiášová, která měla
na Noci dceru Dominiku, připravila dětem doma soutěžní kvíz, kdy podle krátkých ukázek melodií z pohádek
měly děti uhádnout název pohádky. Je zajímavé, že generace těchto dětí měla problém určit Arabelu nebo
„Jen počkej zajíci“, ale Madagaskar či Piráty z Karibiku poznaly po dvou vteřinách. Dívky také dostaly
klíčenky s motivem postaviček Walta Disneye. Káťa zato od nás dostala balíček sladkostí a cukrovinek.

O půlnoci jsme statečně přelouskaly pohádku Radovanovy radovánky, i když mnohé už pomaličku usínaly (no
dobře, usínaly organizátorky, ale divíte se?)

Strom Pohádkovník jsme nesázely, ale stejně jako vloni jsme si „adoptovaly“ již vzrostlý strom před
knihovnou, který byl krásně pohádkově nazdobený.

Pro paní starostku Dvořáčkovou si holky nacvičily divadelní představení „O jinačovských rozjívených
kůzlátkách“. Tradiční pohádka o zlém vlkovi a neposlušných kůzlátkách měla nečekanou pointu, když se vlk
po obroušení jazyka u kováře, vytvarování kopýtka (u pedikérky), změně vzhledu obličeje (u kosmetičky)
dozvěděl od kůzlátek, že: „Ty nejsi naše maminka, naše maminka má klíče!“ Paní starostce se naše
představení moc líbilo a nemohla uvěřit, že se to děti stihly naučit za hodinu. Také ona pro nás měla
program – společně jsme šly k lípě (nad hřištěm), která se letos stane oficiálně lípou památnou, dále
nás paní starostka provedla po obecním úřadě, vysvětlila dětem, co se na úřadě dělá, ukázala nám
propagační předměty, které budou vydány u příležitosti letošního výročí obce…V zasedací místnosti u
kulatého stolu pro nás bylo připraveno velké a nádherné občerstvení.

Po převlečení do pyžamek (které ale bylo podmíněno kňouráním dětí: “Ale ještě budou nějaké soutěže, my
spát nechceme…!“) následoval už čtvrtý ročník volby Miss Pyžamka a Skřítka Knihovníčka. V soutěži Miss
Pyžamko se neposuzoval pouze vzhled pyžamka, ale především modelky samotné, jejich chůze, jejich smysl
pro humor a jejich styl. Všechny holčičky byly tak nějak podobné, ale když nastoupila Vendulka Kloudová,
spadla nám všem třem organizátorkám čelist. Takovou profesionální chůzi jsme nemohly čekat snad ani od
pravé modelky. Ve svitu její hvězdy neměly ostatní dívky šanci, a tak bylo jasné, kdo letos získá titul.


Jako Skřítek Knihovníček byla vyhodnocena ta, která byla na akci nejmladší, přesto však poctivě plnila
většinu úkolů a vydržela držet krok i s podstatně staršími dívkami. Titul vyhrála šestiletá Pavlínka
Kachlíková.

Děti usnuly o půl druhé v noci a buzení ráno probíhalo snad hodinu, protože to prostě nešlo! Myslím, že
Vendulka Chrápavá vytvořila nový světový rekord v oblékání ponožek, protože pravou ponožku si oblékala
38 minut!

No a co dodat na závěr? Spánkový deficit dospávám dosud (a to je už úterý), a zhruba od neděle vymýšlím,
jak u nás bude probíhat Andersen příští rok. Protože – opravdu to stojí za to!

Za obecní knihovnu Jinačovice prožila a sepsala Šárka Ondrušková

Dodatky:

1) Moje první rychlá statistika se natolik zalíbila paní Nechvátalové, která provozuje stránky pro děti
a jejich rodiče na adrese www.ditevemeste.cz, že si
vyžádala povolení a umístila moje vyprávění na své stránce
(http://www.ditevemeste.cz/clanky/nezarazene/jak-probihalo-nocovani-v-knihovne_)

2) Paní Zlata Houšková z Národní knihovny z Prahy rozesílala všem zúčastněným knihovnám e-mail, ve kterém
vyjádřila své poděkování a podporu všem. A hned v prvním odstavci se „mezi řádky“ dozvíme o našem zážitku
s hořící Dášou, cituji z e-mailu: „…Mile a uzasne kolegyne, mili a uzasni kolegove, diky za to, ze
jste tu a ze delate tak bajecne veci nejen pro deti, jejich rodice a obyvatele Vasich mest, ale take pro
knihovnickou komunitu, protoze ta Vam muze dekovat za takove PR a marketing jako malokomu jinemu z
knihovnickych rad. Prosla jsem letem svetem Vase maily a jako vzdy utrela nejednu slzu (dojeti i
nadseni). Muselo to byt nadherne a doufam (zda se), ze se nikomu nic nestalo, krome horici kstice jedne
knihovnice, coz snad bylo bez nasledku (?!) :o)

3) Lenka Kocourková, jedna z organizátorek, napsala pod vlivem dojmů z NsA krátký dopis, který si
zde můžete přečíst…

Seznam sponzorů:

• Obec sponzorovala jako každým rokem Nocování největším dílem. Díky financím z obce jsem mohla nakoupit
  všechny výtvarné potřeby: barevné papíry, lepidla, fixy na textil, barvy na sklo a další, rovněž jsem ve
  velké míře využívala obecní kopírky. Obec také financovala minerálky, čaje, kávu a horkou čokoládu pro
  děti, stejně jako větší množství sladkostí. A především všechny dárkové předměty: pohlednice, tři druhy
  magnetů s motivem z večerníčků, pouzdra, nafukovací balónky, labyrinty, šerpy a šperky pro Skřítka
  Knihovníčka a Miss Pyžamko, plyšové žirafy všem.
• Paní starostka dala všem dětem bloky, tužky a ořezávátka, také archy tvrdého papíru na namalování
  pamětní lípy. Nachystala rovněž dětem do zasedací místnosti velký „raut“, skládající se z více druhů
  jednohubek, chipsů a ovoce.
• Všechny maminky, které měly na Noci své děti, poslaly dětem drobné dárečky či sladkosti. Jak jsem již
  psala, děti od nich dostaly koláče, buchtičky, lízátka, bonbóny, tyčinky, čokoládová vajíčka, brožury
  bystrckých pověstí, pohlednice, bločky, tužky, keramická zvířátka, oplatky, lentilky, pohádkové klíčenky
  a další a další věci. Všem maminkám moc děkujeme!!!
• Poděkování patří rovněž Katce Dobiášové, která si doma pro děti nachystala výborný zábavný program a
  navíc měla pro všechny děti nachystané pěkné klíčenky s motivem postaviček od Walta Disneye.
• Nejmenovaný sponzor č. 1 věnoval velké množství čokolád, čokoládových tyčinek a čokoládových bonbónů
  (čokoládové tyčinky zn. Nesquik, Deli, Milena), čokoládky Nuts, Aero, Bros, čokoládové bonbóny,
  studentské pečetě, pralinky, čokolády Smarties, banánky v čokoládě. Díky velkému množství sladkostí jsem
  mohla udělat i balíčky organizátorkám, paní starostce, Katce a ostatním drobným sponzorům jako poděkování.
• Nejmenovaný sponzor č. 2 dovezl přímo z pekárny čerstvé a voňavé koblížky, koláče, buchty, vánočku… Ani
  se to všechno nestačilo sníst.
• A také jsme dostali dárky od příznivců dětského čtenářství a zejména jinačovské knihovny:

  Alča Ilčíková – zubní pasty;

  Daniela Černá – lízátka a pexeso z Číny;

  Hrabalovi – luxusní čaje (které dostávaly dospělí);

  Monika Vrbová – hračky z kinder-vajíček; lízátka, žvýkačky, drobné hračky, záložky, omalovánky;

  Eva Foltýnová – hračky z kinder-vajíček;

  Markétka Otáhalová – ohýbací tužky.

• Hlavní organizátoři Noci s Andersenem zaslali všem nálepky s motivem NsA, časopisy „Pojď si hrát“ a
  speciální andersenovské pohlednice.
• Největší poděkování patří Lence Kocourkové a Dáši Bláhové, které mi věnovaly téměř jeden celý den a
  bez jejichž spolupráce by se Nocování nemohlo letos vůbec uskutečnit.
• Děkuji také taťkovi, Břetislavu Bémovi, že mě zastoupil v knihovně, a tak provoz pro čtenáře nemusel
  být omezen.


Všem výše zmiňovaným patří naše velké poděkování.

A omlouvám se všem, na které jsem zapomněla!



Navíc ještě… VELKÁ ANDERSENOVSKÁ STATISTIKA – SHRNUTÍ