Noc s Andersenem, VI. ročník,1. – 2. 4. 2011

Letos pošesté jsme nocovali v knihovně. Podruhé tu s námi spali i kluci v rekordním počtu pěti, k tomu se přidalo devět
dívek a čtyři organizátorky.

A kdo u nás nocoval?
Děti: Vendulka a Pavlík Chrápaví, Dominika a Pavlík Dobiášovi, Jakub Stodůlka, Nikolka Kocmanová, Baruška Uhrová,
Verunka a Karolínka Sadílkovy, Vendulka a Markétka Kloudovy, Ivanka Musilová, Vítek Černý a Erik Ondruška.

Organizátorky: Šárka Ondrušková, Martina Stodůlková, Simona Sadílková, Dáša Bláhová.

Pátek, 1. dubna 2011
6:30Po krásně prospané noci nemůžu dospat a není to Apríl, co mě vyhání z postele. Od půl sedmé už jsem v knihovně a
připravuji rébusy, soutěže a kvízy, chystám věci na tvoření a snažím se v tom všem udělat nějaký system. Ve schránce na mě
čeká obálka s logem akce a uvnitř opravdu nádherné a vydařené pohlednice. V čítárně nachystám stoly, židle a v 9 hodin se
utíkám domů nasnídat.

11:00 Návrat do knihovny, dělám výzdobu čítárny – ze žebříku zdobím záclony, věším balónky, lepím plakátky a cedulky
na dveře od budovy, od knihovny, od čítárny i od záchodů – myslím prostě na vše :o). V jednu utíkám domů na oběd.

14:00 Návrat zpět do knihovny. Honem schovávám dárky do schránky před knihovnou, potom nazdobím strom “Pohádkovník
andersenův”, který si jako každý rok adoptujeme od obce. Na chodník píšu seznam všech, co budou nocovat, a to už přijíždí
od Brna školní autobus a vystupují děti, z nichž čtyři shodou okolností budou také na Noci. Ptají se mě, jestli
nemohou pomoc a tak jim nabízím křídy a chodník, ať se vyřádí. A pak jen koukám, jak všechny čtyři děti vytáhnou mobil a
volají domů, že dojdou později… :o) Holt je moderní doba. Děti nádherně malují (především hrošíky), za chvíli je hotovo a
můžeme jít domů – všichni. Já ještě “doladím” piškotového medvídka, hodí se mi nálepka s logem, co ráno došla v obálce.

16.30 A už jsem znovu zpátky. Patřičně naladěná, natěšená, nervózní. Převlékám se do speciálního andersenovského
trička a čtu si mejly, které mi chodí z konference Andersen. Těším se!
16.55 Vypadá to, že nocovat budu jen já a můj syn… nikde nikdo?! Ale během pár minut se vše mění a přichází děti
s rodiči. Děti s baťůžky, spacáky a karimatkami a maminky s drobnostmi a občerstvením pro všechny – paráda!

A zatímco rodiče, kterým se podařilo “upíchnout” na akci obě dvě děti (jsou tu celkem čtyři sourozenecké páry) mohou odjet
užívat si večera a noci bez dětí, mě začíná krásný a dlouhý maratón zábavy, tvoření a soutěží.

Ještě následuje focení od paní Chrápavé, která byla tak hodná, že stejně jako vloni přišla děti profesionálně nafotit.
Fotíme se před Pohádkovníkem, na “chodníku slávy” i v knihovně. Děkujeme!!!

17.30 Následuje seznámení s pravidly Nocování. Oproti předchozím rokům nám přibylo jedno,
které vymyslel Pavlík Dobiáš: “Na knížky se nečůrá!” :o) Následuje rozdělení do družstev na Sluníčka a Hvězdičky,
vedoucími družstev se podle věku stávají Domča a Ivča.

Následuje první tvoření: výroba lucerniček, které vyrábíme ze skleniček od výživ. Lucerničky se nám budou hodit na večerní
stezku. Potom je soutěž družstev v lovení rybiček – vítězné družstvo získává klíčky od pokladu, který budeme v průběhu
večera hledat.

18:00 Rozdávám dětem polštáře, které jsem na tuto akci zakoupila v Ikee, a které (mimo jiné) zaplatila dětem obec…
Děti dostaly za úkol, namalovat si na polštář po každé soutěži nebo tvoření obrázek. Nejšikovnější se mi zdála Bára,
zpočátku od ní děti i “opisovaly”. Malování na polštáře fixami na textil bylo hrozně vděčné a děti to moc bavilo. Ovšem
nápad není můj, přišla s ním Dáša a musím řict, že tohle se skutečně podařilo!

Známou a populární hru “O jednu židli méně” nebo též “židličkovanou” vyhrála s přehledem Vendulka Chrápavá.

19:00 Kolem sedmé hodiny vyrábíme svícínky ze starých cédéček, děti jsou hrozně rychlé a šikovné a já mám co dělat,
abych jejich tempu stačila.

Po dobu, co Simona s Martinou slepovaly svícny tavnou pistolí, pouštěla jsem dětem na videu písničku “Máme doma obludu”
http://www.youtube.com/watch?v=8jvyCZxEU34 z filmu “Jak se loví
krokodýli” a Dáša děti naučila ji zazpívat za doprovodu kytary. Jak to vypadalo s hudebními nástroji, se můžete podívat
tady: http://www.youtube.com/watch?v=VwUJmo0yl7I

Text písně:

Máme doma obludu (já vím, my víme),

přihnala se k obědu (já vím, my víme),

teď má pusu od medu (já vím, my víme),

odjela na mopedu, stalo se to ve středu.

Máme doma upíra (já vím, my víme),

na půdě se zavírá (já vím , my víme),

čuchal česnek s cibulí (já vím, my víme),

zub mu vypad, teď bulí, stalo se to v pondělí. HEJ!

Potom, abych ještě zpomalila jejich rychlé tempo, rozdala jsem kvíz o Václavu Čtvrtkovi a zamotala jsem jím hlavu i
knihovnici Martině a učitelce Dáši, fakt to bylo pořádně těžké. A pak už nastal hlad, takže jedlíci si rozebrali jídlo
od maminek, babiček a tetiček a pořádně se nadlábli. Největší úspěch měla pizza od Simony Sadílkové a svatební koláčky
od paní Musilové…. Nicméně snědlo se všechno, a s jakou chutí :o) http://www.youtube.com/watch?v=d_6MUEOBcTI

20:00 V osm hodin večer přichází paní starostka, aby nám řekla něco o historii naší kapličky, stojící vedle
hospody na náměstí. Dětem take ukázala archivní fotografie. Předáme paní starostce dárky (prostírky z čajových sáčků
a podepsanou andersenovskou pohlednici), oblečeme se, zapálime svíčky v lucerničkách a vydáváme se na krátkou cestu
ke kapličce. Tam lucerničky odkládáme, paní starostka nás vezme dovnitř a tam nám všechno ukáže, povypráví, vysvětlí.
Hned jak děti vyjdou z kapličky, čeká je první hledání pokladu (a je velice rychlé), v male pokladničce jsou čokoládové
mince a lipo. Čokoládové penízky chutnají tak, jako by tu byly už nejméně sto let… Odkládáme a zhasínáme lucerničky,
vezmeme si baterky a následuje tolik očekávaná dobrodružná stezka. Pro děti obzvláštněná tím, že po cestě musí sbírat
modré špachtličky (ze sýrů Kidiboo), kdo jich bude mít nejvíc, dostane odměnu. To je docela hnací motor, děti utíkají
a my dospělí nestíháme.

21:00 Před devátou hodinou se ocitáme na konci panelky, před vstupem do lesa. Děti by klidně utíkaly dál a sbíraly
špachtličky, ale ozývají se zde podezřelé zvuky – identifikujeme cosi jako bubnování na bubínek. Uši máme nastražené a brzo
i “oči na šťopkách”, protože uvidíme záhadná světýlka. Hned je nám jasné, že je to strašidlo. Pokoušíme se ho “odehnat”
písničkou “Máme doma obludu” , kterou jsme kvůli tomu trénovali, a kvůli které Dáša obětavě táhla kytaru. Strašidlo se
schová v lese, ale jen kvůli tomu, aby šlo souběžně s námi (nevidíme ho, jen občas slyšíme bubínek nebo vidíme světýlka).
Děti neví, co si o tom mají myslet… Odvaha se mísí se strachem, každopádně za ruce dospělých se drží téměr všechny… pro
jistotu… člověk nikdy neví…

V takovéto atmosféře mírného strachu, velkého očekávání a napnutných nervů dojdeme potmě, jen za svitu baterek, až ke
studánce. Tady už děti zjistí, že na stromech jsou rozvěšené tašky a okamžitě se na ně vrhají. To je radost! V každé
látkové tašce s Medvídkem Pú je malý plyšák, magnety, figurka kocourka ze Shreka, frkačka a řada sladkostí … Do
přinesených pet lahví si ještě nabereme vodu ze studánky , která je určena pro rodiče na ranní kafíčko a nebo čaj (tak
co, dali jste si?). Ale to už zase zní zvuk bubínku a v dáli slyšíme a posléze i vidíme (!!!) strašidlo. Pokoušíme se ho
vyfotit, na první fotce není vidět nic, ale na druhé už se cosi zlověstného objevuje. Děti částečně strašidlo lákají a
částečně odhánějí. Nakonec posbírám odvahu já a jdu za strašidlem vyjednávat, jestli se nám chce ukázat. Hm, tak nechce,
prý by ztratilo svou čarovnou moc, ale aspoň nás na cestu doprovází rytmickým bubnováním. Uf, to byl zážitek!

Po cestě zpátky už napětí značně polevilo, proto nás zaskočí naprosto nepřipravené, když se k nám strašidlo zkratkou blíží!
No teda!! Děti neváhají a pro jistotu se schovávají za nejbližší val hlíny. A vyčkávají. Strašidlo se přiblížilo, odhodilo
prostěradlo a s ním i identitu, a není to strašidlo, je to náš knihovník! Břeťa, a nebo též děda (pro Erika)! Nakonec
jsem ráda, že se dětem ukázal, aspoň nebudou mít divoké sny. Vyžádá si ještě jednou naši písničku o obludě
http://www.youtube.com/watch?v=rHYXv4ftnXU a odchází si odpočinout.
Přece jenom byl v tom lese alespoň dvě hodiny. A ztratil baterku. Tímto žádáme případné nálezce, kteří v ranních hodinách
2. dubna 2011 našli v lese u studánky červenou baterku, nechť ji laskavě vrátí místnímu strašidlu. Děkujeme.

Vracíme se kolem kapličky, kde si vezmeme svoje odložené lucerničky a rozloučíme se s Vítkem, který jde spat domů. Na
dobrodružné stezce ho doprovázel tatínek Martin, který take stíhal fotit a většina nočních fotek je právě od něj – děkuji!

V knihovně se děti vrhnou na tašky, aby si ještě jednou, v klidu a při světle prohlédly své dárky, a potom s paní starostkou
děláme vědomostní test o historii kapličky.

TEST – CO VÍM O NAŠÍ KAPLIČCE

1) Kterému svatému je zasvěcena?

   a) sv. Máří Magdaléně

   b) sv. Panně Marii

2) V kterém roce byla postavena?

   a) 1854

   b) 1954

3) V kterém roce byla rekonstruována?

   a) 1997

   b) 2007

4) Nachází se v naší kapličce zvon?

   a) Ano

   b) Ne

5) Co se v Jinačovicích pořádá při příležitosti svátku svatého, kterému je kaplička zasvěcena?

   a) Mladé hody

   b) Stare hody

Děti za správně vyplněné testy dostaly odznaky s logem obce a také dvě bonboniéry. Rozloučíme se s paní starostkou a
následuje vyhodnocení, kdo nazbíral nejvíce modrých špachtliček. Počty se pohybují kolem deseti počtů, Domča se svými
třiceti aspiruje na vítězství, nakonec ale naprosto suverénně vyhrává Vendulka Chrápavá, která jich nasbírala 44 a dostala
za to plyšového ptáčka.

22.30 A je tu tolik oblíbená hra, bojo o jídlo. Ve třinácti dětech je to docela hutná soutěž. Pravidla jsou taková,
že když dítěti padne šestka, musí si nasadit čepici, dát bryndáček, natáhnout tlusté rukavice a pak může běžet pro bonbon.
Jenže při tolika dětech padla šestka dřív, než se kdokoliv mohl stihnout patřičně přiodít, a tak to byla opravdu velká
legrace i bojovka. Zajímavé je, že někomu padala šestka často a někdo ji nehodil za celou hru… Když jsme my dospělé viděly,
jak jsou děti nadšené, neodolaly jsme a take jsme si jednu hru zahrály. Sice jen ve čtyřech, ale zábava to byla
nezapomenutelná.

Na všeobecné uklidnění jsem aplikovala pracovní terapii: navlékání korálků, kdy si děti místo náhrdelníků dělaly podstatně
kratší náramky.

Dášu jsem poprosila o opětovné zahrání písničky “Na tý louce zelený”. Tu už zpíváme minimálně třetím rokem. Dáša hrála na
kytaru a děti “zpívaly” beze slov, jen za pomocí ukazování. Jak to vypadalo, se můžete podívat zde:
http://www.youtube.com/watch?v=9LmRoUDUlo4&feature=channel_video_title

A tady mate srovnání s rokem 2008 a rokem 2010.
http://www.youtube.com/watch?v=nbJk8Adh-NM (rok 2008)
http://www.youtube.com/watch?v=haUhvJQxmAA (rok 2010)

23:00 Následuje velmi oblíbená hra “Na mumii”. Děti se rozdělily do družstev, vybraly si ze svých řad ty nejmenší
(Markétku a Karolínku) a potom se snažily udělat z nich co nejhezčí mumie. Počítal se čas, ale i kvalita a za roztržený
papír se odečítaly body. Poté se mumie “probudily”, tj. udělaly krok dopředu a papír se roztrhl. Co následovalo potom, to
lze jen těžko popsat a kdo nezažil, nepochopí :o) Děti začaly šílet, trhat papír na menší kousky a vyhazovat ho a křičet
“Sněží, sněží!” A abych pravdu řekla, nechaly jsme je, nebránily jsme se tomu, protože tohle určitě doma jen tak nezažijí.
Řádily jak utržené z řetězu a byla to paráda.

Po jedenácté se s námi rozloučila Simča, která musela na celý víkend do práce a potřebala se jít domů vyspat. Simčo,
děkujeme!!!! Byla jsi skvělou pomocnicí a Tvoje pizza byla výborná! O palačinkách s náplní ani nemluvím :o))

Po odchodu Simči následuje ještě soutěž družstev ve skládání velkých “céček” (no, v reálu jsou to poutka na koupelnové
závěsy). Video ze soutěže můžete najít tady: http://www.youtube.com/watch?v=4nnwA6r3Kmk.

Po této soutěži se s námi rozloučila I Dáša, která nás celý večer doprovázela s kytarou a která díky písničce “Máme doma
obludu” navodila skvělou atmosféru dnešní Noci. Dášo, děkujeme!!!

Sobota, 2. dubna 2011

00:00 A je tu půlnoc. Na žádost jedné z maminek, že by děti měly jít spát dřív než v předchozích ročnících, navrhuji
dětem, že “půjdeme spinkat”. Jejich odpověď můžete najít tady: http://www.youtube.com/watch?v=wKF7ChHoQfc

No, tak vidíte. Nakonec uděláme kompromis – děti jdou do pyžamek, vyčistí si zuby a pak ještě budou následovat další soutěže.

00:15 První soutěží je volba Skřítka Knihovníčka. Protože tu máme letos čtyři kluky, rozhodujeme se stejně jako vloni,
vybrat Skřítka Knihovníčka z jejich řad. Ivča s Dominikou obětavě udělají rozhovory s každým z nich (a nejvíc se baví Erik,
který šel doma přes den spát a nyní je plný energie a k neutahání). Po rozhovorech odborná porota složená ze všech dívek
zvolí nejvyšším počtem hlasů Jakuba Stodůlku! Jako vítěz obdrží šerpu a puzzle, a ostatní soutěžící také dostanou drobné
odměny.

00:30 Když vyhlásím soutěž “Miss Pyžamko”, začnou se dít věci! Holky se rozutíkají a začnou se česat, upravovat a
různě dekorovat. Je vidět, že jsou na soutěž velmi dobře připraveny a že je to velmi prestižní záležitost! Rozhovory s
adeptkami na titul vedu já, nejvíce nás překvapí Venďa se svým francouzským přízvukem a taky Nikča, která si pro jistotu
připravila vystoupení roztleskávačky. Odbornou porotu dělají kluci, ale je to problém: každý z nich má jinou adeptku.
Nakonec se rozhodneme, že titul dostane někdo, kdo ho ještě dosud nedostal, ze čtyř dívek ho už dřív měly tři, takže vyhrává
Vendulka Chrápavá! A zcela zaslouženě! Jako adeptka na titul byla roztomilá a ze tří velkých soutěží během večera vyhrála
dvě – kdo jiný by měl vyhrát! Vendulko, gratulujeme! Byla jsi úžasná po celý večer!

00:45 Na nějakou větší diskotéku nám nezbývá čas, tak si zatancujeme aspoň s Teletubíkem… nakonec to byla docela
legrace, hlavně díky Domči a jejím komentářům! :o) Mrkněte se na video http://www.youtube.com/watch?v=pQR-gUOOaZA
i na fotky

01:00 Děti jsou k neutahání, ale na poslední tvoření (lamino obrázky) už nemají náladu. No, škoda, Martina měsíc
strouhala pastelky a teď z toho nic nebude :o). Domluvím se s dětmi, že uděláme už úplně poslední soutěž a pak půjdou
spát – nejsou proti. Dostanou lísteček, který je navede do knihovny, kde mají hledat konkrétní knihu. Až jí najdou, další
nápověda je zavede k další knize a ta k další. A v té poslední už byl schovaný klíč od schránky, která stojí před knihovnou.
Bylo super sledovat, jak v jednu hodinu v noci vybíhají děti v pyžamkách před knihovnu… Ve schránce byli menší, roztomilí
plyšáci, kteří leží na polštářcích a chrápou… Děti byly nadšené a ani moc neprotestovaly, že už mají jít spát….

01:15 Děti uléhají do spacáků. Nejdřív se jen ozývá vícečetné hlasité chrápání (od plyšáčků), pak se ale děti
uklidní a postupně “odpadají”. Z CD jim pouštíme pohádku o Hurvínkovi a kolem půl druhé už spí všechny. Paráda.

A knihovnice? Ta se v knihovně v klidu navečeří (nebo nasnídá?), prolítne e-maily, které ji do konference Andersen chodí
v hojném počtu, stáhne fotky z foťáku, na Facebook umístí videa, a z dárků, které děti donesly z domu, dělá balíčky. Některé
dárky nejsou dělitelné čtrnácti, tak to musí vymyslet, vypočítat a ještě udělat rozdílné balíčky pro kluky a holky. Co
zhruba jsme pro děti dostali a jak vypadalo rozdělování, se můžete podívat na fotky. Nejsou to zdaleka všechny dárky, mnohé
jsem rozdávala průběžně během večera po dokončených soutěžích. Po dobalení jsem během stahování videí vypisovala a laminovala
diplomy – aby mělo každé dítě svůj vlastní za své vlastní zásluhy. Zbyly i diplomy pro vedoucí a jeden také pro místní
strašidlo – však si to za svoje strašení určitě zasloužilo!

03:00 Knihovnice jde spat, ale ruší ji mluvení Báry ze spaní :o) a také neustálé “bouchání” dveří, což nechápu, když
je všude zavřeno, zamčeno a nikde žádný průvan…. Vysílením a únavou usínám v 3:30.

6:30 Vstávám! A myslím si, kolik toho rnestihnu, ale sotva se převleču z pyžama, budí se i ostatní a za chvíli jsou
vzhůru všichni! Tak to se ještě nestalo, vždycky jsem je budila hlasitým budíčkem, čerstvým vzduchem a denním světlem, a
dneska jsem nestihla nic z toho!

7:00 Děti se rychle převlečou z pyžam a vrhnou se z půlky na snídani a z půlky na malování polštářů – to je fakt
dostalo! Vzájemně si je podepisují a honem ještě malují zážitky, na které si vzpomenou. Já s Martinou zatím balíme spacáky
a karimatky.

8:00 Rozdám dětem balíčky, které jsem v noci balila, a take diplomy. Rozebereme si ještě nafukovací balónky, které
jsme tu měli jako dekoraci. Martina sundává výzdobu (tam kde já jsem potřebovala žebřík, ona stojí na zemi) a Ivča s
Domčou sundávají ozdoby z Pohádkovníku před knihovnou. Rozdávám vodu ze studánky.

9:00Pro děti si chodí rodiče. Děti nadšeně líčí zážitky. Vítek si přijde vyzvednout své věci, polštář a balíček s
odměnami a vypadá spokojeně.

9:00-11:00 Zůstala jsem sama a uklízím. Čítárnu, knihovnu, chodby, záchody. Nikdo by nepoznal, že se tu v noci něco
dělo. Venku poprchává a pomalu mizí i nápisy z chodníku. Jenom v knihovně je navíc hromádka lucerniček, hrníčků a jedněch
použitých ponožek – věcí, které děti v knihovně zapomněly…

11:00 Jdu domů. A spím…

Zbytek soboty: SPÍM (Oslava výročí svatby? Jste se zbláznili, ne?)

Neděle: SPÍM (Nechte mě! Nemluvte na mě!)

Pondělí: zpracovávám fotky, kromě mých fotek a fotek od paní Chrápavé fotila i Martina Stodůlková a Martin Černý.
Všem za fotky moc děkuji. Přebírám, upravuju, mažu, řadím chronologicky…

Úterý: píšu článek do novin (do kuřimské Zlobice), píšu statistiku do konference
Andersen (bude zahrnuta do velké statistiky, z které budu čerpat údaje na začátek tohoto vyprávění)

Středa: Odesílám fotky do fotosběrny (hurá, mají zrovna akci), píšu článek na webovou stránku knihovny, přidávám
fotky, videa….

Tak. A příští rok nanovo. Doufám.

Poděkování

Zřejmě se nepřísluší mě hodnotit, jaká akce byla, a nikdy jsem to ani nedělala. Ale letos se chci o své pocity podělit. Já
se na akci hrozně těšila a dlouho ji připravovala – zhruba od prosince. Potěšil mě zájem ostatních organizátorek o akci- bez
Dáši, Martiny a Simony by to nešlo, každá do toho vnesla něco svého a každá byla pro mě nepostradatelná. Obecní úřad úžasně
spolupracoval, od zafinancování akce až po různé drobnosti, s kterými mi vycházeli absolutně vstříc. Letos si myslím, že
bylo více odměn a dárků než kdykoliv jindy (což bylo způsobeno i velkou slevou v Levných knihách, kde jsem převážnou většinu
dárků nakupovala). Rodiče také donesli úžasné dárky pro ostatní děti a spoustu různého pečiva a občerstvení. Paní starostka
byla moc hodná, že nám otevřela kapličku – opravdu velký zážitek pro děti i pro nás dospělé. Vítkův táta Martin fotil venku
a jsem mu za to vděčná, sama jsem nestíhala a byla by škoda, nemít z noční vycházky žádnou fotku. Strašidlo bylo… prostě
super. Prostě největší zážitek večera, fakt se to povedlo na výbornou.

Děkuji všem, kteří se na této akci podíleli. Tohle totiž potřebuje nasazení a nadšení více lidí, a to tady skutečně bylo a
díky tomu se nám akce podařila. Dle hodnocení nás – organizátorů, rodičů (jejichž děkovné e-maily mi doteď chodí) a dětí,
byla tahle NOC nejlepší za těch šest let, co ji v Jinačovicích děláme. Bude věru těžké být příští rok LEPŠÍ. Ale pokusíme
se o to, pokud bude možnost a čas znovu Noc realizovat. Tak slibuji :o)

Šárka