Senářov – liniová výsadba

Lidé a stromy

Důvodů proč sázet stromy v krajině je mnoho. Už děti ve škole se učí o protierozních účincích stromořadí, stromů jako
úkrytu zvířat v jinak příliš jednotvárné krajině, pastvě včel a podobně. Ovocné dřeviny lidé sázeli především kvůli ovoci.
A to nejen v zahradách či sadech. Vždyť už Marie Terezie vydala příkaz sázet ovocné stromy podél cest, aby vojáci vracející
se z války měli co do úst. Tyto stromy nás nutí myslet nejen na svůj okamžitý prospěch (mladému semenáči to trvá několik
let, než začne rodit), ale také na budoucí pokolení. Dr. Švec v tomto duchu napsal v roce 1924 úvod ke své knize
o ovocnářství: “Každý nově vysazený strom zlepšuje minulost, okrašluje přítomnost a obohacuje budoucnost. Tak spojuje
ovocný strom minulost s budoucností přes přítomnost a jest znakem souvislosti lidského přičinění.“

„Zasadit strom znamená vykonat čin vzájemnosti a lásky k bližnímu. Neboť onen, kdo jej sází, není ten, jenž usedne v
jeho stín“

Marcel Prévost

Katastrofy pro jinačovské stromoví: velké mrazy v letech 1929 a 1933 a II. světová válka

Z Pamětní knihy Jinačovice se dozvídáme:

Dne 11. února 1929 byl krutý mráz. Bylo naměřeno -38,8°C. Další mrazy nebyly již takové, ale po 6 dní teplota nestoupla
nad -20°C pod nulou. Účinek těchto mrazů byl nedozírný. Nejvíce bylo poškozeno ovocné stromoví. Byl to bolestný pohled
v květnu na naše stráně, kde místo květů, černaly se suché koruny a ozvývaly se těžké záseky seker, jež dopadaly na kořeny
stromů. Možno čekati, že ¾ stromoví vezme za své, neboť i ty stromy, které letošním jarem vyrašily, nejeví valné chuti
do života.

Ovocné stromoví v obci je po velkých mrazech v roce 1929 v neutěšeném stavu. V lednu 1933 sneslo se na stromy tolik
jinovatky a ledu, že se stromy lámaly až v polovici kmene. Z ovocných stromů lidé jinovatku střásali. Statistika uvedená
v tabulce ukazuje, jaké oblibě se u nás ovocné stromoví těšilo, když i po tak velkých mrazivých katastrofách, které zničily
tolik stromů, byl jejich počet stale pozoruhodný.

Potěšujícím zjevem je, že obecní zastupitelstvo se snažilo zacelit rány způsobené krutými mrazy na ovocném stromoví a
usneslo se dne 12. září 1936 vysadit u nově zřízených polních cest ovocné stromy.

Další velkou katastrofou pro stromoví byla druhá světová válka, během které bylo zničeno velmi mnoho stromů, a proto bylo
poté zakoupeno asi 2000 stromků pro obec a občany.

	třešně	višně	jabloně	hrušně	švestky	slívy	ořechy	rybíz	angrešt	meruňky
Rok 1933	2413	28	914	685	1867	94	70	683	389	0
Rok 1934	2055	13	739	505	1234	80	60	610	350	8
Rok 1935	1928	12	685	495	1201	72	40	810	453	8

Český svaz zahrádkárů a ovocnářů

Počátkem padesátých let Antonín Břenek inicioval vznik místní organizace Českého svazu zahrádkářů a ovocnářů a stal se i
jeho prvním předsedou. Organizace měla okolo čtyřiceti členů, pořádala pravidelné podzimní výstavy ovoce, pomáhala při
výsadbě ovocných stromů v obci, neboť ještě ani pět let po válce se obec nevyrovnala se ztrátou ovocných stromů zničených
během bojů. V roce 1952 se Na Zásekách obnovoval sad, a to takovým způsobem, že obec poskytla pozemek a občané se složili
na sadbu. O tři roky později v roce 1955 byly Na Závistech vykáceny staré neplodící třesně a vysázeny mladé švestky.

Nové výsadby

Díky úsilí mnoha lidí budou staré a krajové odrůdy ovocných dřevin zachovány i pro příští generace. V krajích stále
bohatých na staré výsadby, jako jsou Bílé Karpaty, Valašsko či Vysočina, byly určeny odrůdy, sesbírány rouby a vysazeny
genofondové sady. To si vyžádalo úsilí vědců a pracovníků vysokých škol. Návratu starých odrůd do přírody pomohly správy
CHKO, pracovníci orgánů ochrany přírody, starostové měst a obcí i amatérští zahradníci.

Také obec Jinačovice se zapojila do snahy zachovat vesnický ráz volné krajiny s ovocnými stromořadími. Prvním projektem
obce, který vznikl ve spolupráci s odborem životního prostředí v Kuřimi, a na nějž byly čerpány dotační prostředky z
Programu péče o krajinu, byl Mniší potok. Nejprve byl v roce 2006 očištěn a částečně i terénně upraven pro výsadbu, v roce
2007 pak proběhla výsadba 50 ks jabloní, hrušní, třešní, jeřábů a několika oskeruší po jedné straně potoka směrem k lesu.


V roce 2008 za stejných podmínek bylo vysazeno 44 jabloní a 24 třešní podél polní cesty v Korytech a v roce 2009 60 ks
jabloní v Senářově. V Senářově bylo 18 ks jabloní v roce 2011 nově podsazeno.

Na přiloženém nákresu můžete vidět černě označené stromy z výsadby v roce 2009 a červeně vyznačené stromy z výsadby v roce
2011.

Relikty ovocných stromů na Kuřimsku

V obcích okolo Brna, stejně jako jinde v republice, byla velká tradice pěstování ovocných dřevin. Ovoce bylo využíváno jako
doplňku stravy, přebytky byly rozprodávány na brněnském trhu anebo vykoupeny ve výkupu ovoce. Zvlášť ceněny byly švestky,
jednak jako chutné ovoce na sušení, ale také jako surovina pro pálení slivovice. Ze starých stromů se nejvíce zachovalo
třešní. Velkého ústupu od tradičních zemědělských hodnot (obhospodařování rodinných zahrádek, chov drobného zvířectva
apod.) lze vysledovat vždy po velkých společenských zlomech, naposledy tedy po roce 1990. Ze starých sadů se dochovaly už
jen relikty, jak dokazuje evidence sadů z roku 2007:

Lokalizace	počet stromů	třešní	slivoní	jabloní	hrušní
Jinačovice pastviska	102	25	13	58	6

Podle starých fotografií a literatury si lidé zakládali sady buď ve větších zahradách, v záhumenkách, většinou jako
poslední díl pole u lesa. Postupem času byly větší zahrady rozparcelovány na stavební místa a les pohltil neošetřované
sady.

Dalším typickým úkazem v naší krajině bylo vysazování ovocných stromů podél cest. Částečně se sice dochovaly až do dnešní
doby, ale Správa a údržba silnic staré stromy nenahrazuje novými, svými zásahy do kosterních větví stávajících stromů
urychluje jejich zánik, při rozšiřování silnic je likviduje bez náhrady s odkazem na nové normy, které stromy berou jako
překážky v silniční dopravě.

Odrůdy jabloní v Senářově

Gdanský hranáč

Velmi stará odrůda, pravděpodobně českého původu. V 17. století prý byla zanesena českými exulanty do Pobaltí. Byla hojně
rozšířena po celé Evropě, pěstovala se zejména v Německu. U nás známá pod lidovým označením Rybízlové, Římské nebo Malinové.
Roste bujně a vytváří velkou, kulovitou, později široce rozložitou korunu. Plodí středně brzy, hojně a méně pravidelně.
Vysoká odolnost proti mrazu, trpí silně strupovistostí. Typickým znakem je ostrý šev, táhnoucí se po celé délce plodu od
kalicha ke stopce. Plody mají všestranné použití, s oblibou se moštují a používají na výrobu jablečného vína.

Vejlímek červený

Velmi stará odrůda neznámého původu, pravděpodobně českého. Podobně jako u Gdánského hranáče se traduje, že ji po Bílé Hoře
přenesli čeští exulanti do Pobaltí. Sklízí se v říjnu, dozrává v prosinci, vydrží do května. Dnes poměrně vzácná odrůda,
stolní odrůda i na zpracování.

Grávštýnské jablko

Stará odrůda známá již v 18. století, pochází z Německa, u nás se jí lidově říká Hedvábky nebo Funtové. Strom má bujný
vzrůst, vytváří vysokou široce kulovitou korunu s převyslými větvemi. Plodí pozdě až velmi pozdě, jen středně. Plody
intenzivně voní, patří k nejchutnějším podzimním odrůdám, jablíčka jsou šťavnatá s harmonickou chutí a s nezapomenutelnou
intenzivní vůní. Padané lze zužitkovat na moštování, výrobu vína a destilátu.

Míšeňské jablko

Pro jablko Míšeňské, které považujeme za naše národní, se zase vedly na Šumavě a v Jižních Čechách vášnivé spory s Němci.
Historické záznamy praví, že zemský hofmistr Jiří z Lobkovic zaslal v roce 1592 papeži Klimentu VIII. do Říma několik
semínek této odrůdy. Vyskytuje se již jen zřídka, do Německa jí pravděpodobně přinesli čeští exulanti po bitvě na Bílé hoře,
stejně jako odrůdu „Gdanský hranáč“ a „Vejlímek Červený“. Strom roste středně bujně až slaběji, pomalu, vytváří mohutné
husté koruny. Plodí velice pozdě a většinou málo. Plody se využívají na sušení, k přípravě povidel a na výrobu ovocného
vína.

Zdroje: Stanislav Boček Pomologická charakteristika vybraných starých odrůd jabloní

Jinačovice. 650 let od první zmínky

Pamětní kniha Jinačovice, 1937-1945

Ing. Jitka Sikorová, vedoucí odboru životního prostřední, Městský úřad Kuřim