Noc s Andersenem, V. ročník, 26. – 27. 3. 2010

Letos popáté jsme nocovali v knihovně. Poprvé tu s námi spali i kluci. A jaké to bylo? Jedním slovem, senzační, všechno se nám
povedlo tak, jak mělo.

Pro zajímavost, byl to již desátý ročník této akce. Dnes už víme, že se udála přesně v 905 místech Čech, Moravy,
Slovenska, Slovinska a Polska, že ji zažilo 31.256 dětí, k nimž musíme připočíst 9.984 dospělých knihovníků,
učitelů, herců, starostů, primátorů, policistů, hasičů, kastelánů, vedoucích, skautů, pionýrů, lékařů, veterinářů, ohněstrůjců,
správců, školníků, kuchařek, pekařů, hvězdářů, ilustrátorů i spisovatelů.

A kdo u nás nocoval?

Děti: Vendulka a Pavlík Chrápaví, Dominika a Pavlík Dobiášovi, Jakub Stodůlka, Anička Kučerová, Nikolka Kocmanová, Baruška
Uhrová, Verunka Sadílková, Vendulka Kloudová, Ivanka Musilová a Pavlínka Kachlíková.

Organizátorky: Šárka Ondrušková, Martina Stodůlková, Jarka Tichá, Dáša Bláhová.

V pátek od osmi hodin ráno jsem připravovala čítárnu, chystala jsem výzdobu a jednotlivé soutěže, úkoly a tvoření.

Ve čtyři hodiny jsem před knihovnou měla sraz s ostatními organizátory. Martinou, která přišla i se synem Kubíkem a Jarkou. S
Dášou bylo domluvené, že přijde později, protože jela se synem k zápisu do MŠ.

S Jarkou jsme pomalovaly a popsaly chodník (každý nocležník tu měl svoje jméno), Martina s Kubíkem nazdobili stromek, tzv.
„Pohádkovník andersenův“. Ve většině knihovnách se strom zasazuje, zatímco my vždycky „adoptujeme“ obecní stromek.

Řešilo se počasí, bylo pěkně, ale vítr. Takže pravděpodobnost, že bychom vypouštěli tzv. lampión štěstí, nebyla moc velká. V
návodu píší, že lampión nesnese nárazový vítr či vítr nad 5km v hodině… takže asi bez šance.

Na pátou hodinu už bylo všechno připravené. A začaly se trousit děti, se spacáky, baťůžky a za doprovodu rodičů, kteří donesli
odměny pro ostatní děti a různé sladké i slané pečivo. Paní Chrápavá slíbila děti vyfotit. Bohužel jsme museli focení na čas
odložit, pořád chyběly dvě děti. Anička Kučerová měla zpoždění největší, tak bohužel na fotkách, stejně jako Dáša, není…

Tady jsou fotky od paní Chrápavé – ještě jednou za ně moc děkuji, jsou skutečně moc pěkné!!!

A po focení už následovalo: „ubytování“, čtení pravidel pro spokojené nocování, výroba jmenovek na kelímky i na trička,
představení všech dětí i organizátorek a rozdělení dětí do družstev. Kapitánkami družstev sluníček a hvězdiček se staly nejstarší
(jedenáctileté) účastnice – Ivča a Domča. A pak už jsme se mohli vrhnout na tvoření. Tím prvním byla výroba strašidýlek,
která v noci svítí. Strašidýlka byla z nastříhaného prostěradla (obstarala Martina – díky!), pomalované svítícími barvičkami na
textil. Jarka ještě tavnou pistolí přilepila všem strašidýlkům oči a už se mohlo pokračovat.

Honem jsme ještě vyrobili zalaminovaný obrázek se sluníčkem a jmény všech nocležníků pro paní starostku, s kterou
jsme měli domluvený sraz na půl sedmou. A už tu byla, rozdala dětem nádherné magnetické zápisníčky a bonboniéru. Kromě obrázku od
nás dostala také medaili, kterou jí slavnostně předala Vendulka Kloudová, a andersenovskou pohlednici, podepsanou všemi dětmi.

Poté jsme všichni vyrazili ke kříži „na Skalkách“. Po cestě děti zpívaly jedinou písničku, na které se shodly, že ji
všechny znají – a sice reklamu na jogurt Paula…

Nám dospělým se zdálo, že je téměř bezvětří, takže Jarka ještě od kříže utíkala zpět do knihovny pro lampión. U kříže nám paní
starostka vyprávěla různé zajímavosti, jako je stáří, materiál a původ kříže… A děti zkoušely svoje baterky, protože se začínalo
šeřit. Po delším studování návodu jsme se s Jarkou a Martinou rozhodly lampión zapálit. Po rozbalení měl dva metry, teď šlo „jen“
o to, aby se naplnil horkým vzduchem z tuhého paliva (něco jako Pepo), a mohl vzlétnout. No, dopadlo to jinak. Palivo zapálené,
lampión tak nějak naplněný jen do půlky a najednou prudký nárazový vítr. Pak už nešlo o to, aby lampión vzlétl, ale aby neshořel,
nebo aby nepodpálil suchou trávu… Kde se vzala tu se vzala Dáša, která se vrátila ze zápisu a došla rovnou ke kříži, měla i pití,
kterým jsme se snažily palivo uhasit, ale marně. Protože vítr byl čím dál horší a hrozilo, že lampion si „lehne“ a vzplane, utrhly
jsme dolní část konstrukce (drátky s palivem) a uhasily hlínou. Uf! Takže lampion neletěl ani omylem, na druhou stranu jsme nic
nezapálily, takže asi úspěch :o) A děti si měly o čem vyprávět.

Po návratu jsme děti ani nenechaly vydechnout a už šly s baterkami na dvůr, kde probíhala soutěž družstev: každé družstvo
muselo vysbírat co nejvíce plastových obalů z kinder-vajíček, které byly rozházeny po celé zahradě školky.

Paní starostka nás také poprosila, aby jí děti namalovaly obrázky, jak by měl kříž a jeho okolí ideálně vypadat. A tak
děti po návratu z vycházky zasedly a zalehly k papírům a malovaly svoje návrhy – většinou šlo o pozlacení sochy, postavení
laviček, zasazení kytek a upravení cesty. Ovšem taky tu byl obrázek, kdy kousek od kříže stojí dvě palmy a mezi nimi houpací síť.
To by se nám taky líbilo!!!

Všechny děti, které se účastnily nocování, chodí na kreativní dílničky. A tak pořád chtěly tvořit, tvořit a tvořit, byly
naprosto nezdolní. A tak sotva domalovaly obrázek, malovaly na sklo (na skleněné lahvičky), a nejšikovnější byli oba Pavlíci,
jejichž obrázky byly dokonalé, a pak se navlékaly dřevěné korálky.

Pavlíci se kolem deváté hodiny rozhodli, že jsou už unavení a půjdou spát. Tak jsme poněkud dřív než bylo v plánu, uspořádali
soutěž o titul „Skřítka knihovníčka“. Zúčastnili se všichni tři kluci a dívky dělaly porotu. Rozhovory dělaly vedoucí týmů,
Ivča a Domča. Skvěle jsme se u toho bavili!! Nakonec jsme společně rozhodli, že titul Skřítka Knihovníčka získává Pavlík
Dobiáš!!!

Dostal od nás šerpu, tykadélka, medaili a dinosaura, nálepky, ostatní dva kluci dostali medaili, dinosaura a nálepky. Pavlík s
růžovými tykadélky byl neodolatelný!!!

Kluci pak šli „spát“, aby za hodinu přišli za námi s tím, že chtějí raději soutěžit :o)

Pak následovalo několik soutěží. Nejoblíbenější je „Boj o jídlo“. Víte, jak se hraje? Hráči stojí kolem stolu a hází kostkou.
Komu padne šestka, musí si nasadit brýle, čepici, rukavice, zasunout šátek za tričko (jako bryndáček) a utíká na jednu stranu
místnosti, kde vezme bonbón, s kterým utíká na druhou stranu místnosti. Pokud má štěstí, utíká takto vícekrát a může si odnést víc
bonbónů… ostatní mezitím pořád hází kolem dokola a když padne šestka někomu dalšímu, tak se hned musí dle návodu obléci a zase
utíká pro bonbóny. Samozřejmě že šestka padá velice často a někdy si první hráč nasadí jen čepici a druhý mu ji už vytrhává…
Původně se hra hraje s jedním příborem, řízkem a bramborovým salátem, no ale upravili jsme si ji na naše poměry a hrajeme ji již
několikátým rokem za sebou. Během této hry bylo slyšet až ven jedno jediné slovo „ŠEST!!!!“, když někdo hodil úspěšně kostkou a
hned se sápal na oblečení.

Následovala neméně oblíbená hra: vytvoření mumie a její probuzení, dále boj o židli a puzzle družstev na čas…

Když už jsem potřebovala pauzu na chystání dalších věcí, převzala děti Dáša, a společně s dětmi vymyslela, zhudebnila a
„ztvárnila“ svou vlastní znělku „Krásný sen – Andersen“, na kterou se můžete podívat tady:
http://www.youtube.com/watch?v=j4vZWNr6tcU

A také zpívali „Na tý louce zelený“ beze slov, video je tady:
http://www.youtube.com/watch?v=haUhvJQxmAA

A potom také napsali společnou básničku:

Zdál se mi zdál

krásný sen,

že v tento slavný den

přišel k nám pan Andersen.

Přišel k nám tak znenadání,

to je snad zlý sen

vždyť v lednici zbyl

pouze jenom

jahodový džem…

Musíme jít ven…
– ach ouvej!

přes cestu leží kmen

probudím se s hrůzou v očích…

Byl to jenom sen…

Následovala výroba obrázků, na které si děti vystříhaly a vycvakaly speciálními cvikačkami drobné obrázky (hvězdičky,
kytičky, zajíčky…), nalepily na papíry a potom se to celé zalaminovalo, takže se obrázek může použít i jako prostírání.

Mezitím jsme hodovali, děti si snědly přinesené svačinky, vypily džusy, kofolu, minerálky… Pěkně jim vyhládlo!

A protože už bylo potřeba dostat děti do postýlek, vyhlásila jsme několik soutěží, např. o nejrychleji oblečené pyžamko a
o nejpomaleji vyčištěné zuby. Všechny děti byly v první soutěži tak rychlé a v druhé tak pomalé, že už ani nevím, kdo
vyhrál :o)

Následovala soutěž Miss pyžamko. Zúčastnilo se jí všech devět dívek, některé z nich nositelky titulu z předchozích
ročníků :o) Kluci byli v odborné porotě, jeden Pavlík hlasoval pro svou sestru Domču, druhý Pavlík pro Ivču (měla nádherné žirafí
pyžamko), ale Kubík a my čtyři dospělé jsme jednohlasně dospěli k závěru, že titul „Miss pyžamko“ za svoji přirozenost získává
Verunka Sadílková! Dostala od nás šerpu, medaili a hlavně překrásnou korunku.

Poté ještě následovalo hledání pokladu v budově, jenom za pomocí baterek. Na všechny děti čekali nádherní plyšoví
pejsci!! A s nimi už se potom šlo spát úplně hladce… Děti uléhaly bez větších řečí o půl jedné, poslední z nich usínaly o půl
druhé v noci. Myslím si, že takovou spoustu dárků, co děti dostaly v Jinačovicích, v jiných knihovnách určitě nemají. Každé dítě
dostalo: diplom, medaili, brožuru „Klikni si – bezpečně na internet“, 2x pohlednici, 5 záložek, 4 magnety, 3 nálepky, omalovánky,
tetování, rozvrh hodin, textilní tašku, slámky, 2 propisky, dřevěný bloček s tužkou a na magnet, bublifuk, 3 nafukovací balónky,
nugetu, frkačku, jojo, gumu, oplatek, 2 lízátka a několik bonbónů… Prostě plná taška dárků :o)

Ráno se děti samy začaly budit kolem sedmé hodiny. Hned od rozlepení očí chtěly soutěžit a tvořit. Nejdřív jsme je přinutily se
převléknout, nasnídat, sbalit spacáky a všechny věci, a že toho bylo požehnaně! Naštěstí nám přišla ráno pomoci Simona Sadílková,
takže balení probíhalo v pohodě a celkem rychle. Poté jsme dětem malovaly na obličej či na ruce obrázky (opět nejvíc malovala
Simča) a moc jí to šlo, posuďte sami!!! Potom si děti rozebraly nafouklé balónky z výzdoby a pomalovaly si je fixou… Kolem deváté
děti odešly a nás, nyní pět dospělých, jsme čítárnu uklidily během hodiny.

A pak už jenom všichni domů a dospat :o)

Celkově si myslím, že Nocování patřilo k těm nejzdařilejším, děti byly naprosto nadšené, a musím říct, že strašně šikovné,
hodné, nezáviděly si, nezlobily, podporovaly se, pomáhaly si, s klukama byla velká sranda, hodně jsme se všichni nasmáli, no
prostě paráda.

Nejslabější místo akce jsme byly my, dospělé organizátorky, kterým se všem do jedné chtělo spát už kolem desíti hodin večer, ale
statečně jsme s dětmi držely krok až do pozdních nočních hodin.

Od dětí se vybíralo 60,-Kč za Noc. Za tento příspěvek byl zakoupen létající lampión, plyšový pejsek, dřevěná káča, pro
dívky přívěsky na mobil a pro chlapce plastoví dinosauři a bublifuky. Materiál na kreativní tvoření, odměny pro Skřítka Knihovníčka
a Miss Pyžamko, minerálky a čaje byly nakoupeny za finanční podpory obecního úřadu.

Moje poděkování patří:
Martině Stodůlkové, která pomáhala nazdobit andersenův strom, nachystala látky na strašidýlka a byla mi neustále během celé
Noci k dispozici, pomáhala dětem s tím, co jim nešlo a byla oporou pro Kubíka, a taky hodně fotila
Dáši Bláhové, díky které jsme zjistily, že tuhé palivo do lampiónu vodou fakt neuhasíme…, ale dík jí především patří za
hudební doprovod, básničku, melodii i písničky, které s dětmi zpívala a které Nocování dodaly takový ušlechtilý ráz. A také za
jazykovou korekturu tohoto vyprávění…
Jarce Tiché hlavně za fotky a videa, za asistenci se vším, co jsem chtěla, za obsluhu laminovačky a tavné pistole :o) a za
to, že byla ochotná se vracet pro lampión od křížku až do knihovny…
Simoně Sadílkové za sponzorské dary (tetovačky, pizzy, oplatky a bůhví co ještě) a za její pomoc s úklidem
Paní starostce ing. Libuši Dvořáčkové za její návštěvu a za krásné dárky dětem, čas strávený s námi cestou ke kříži a za
povídání o něm…
Katce Vildové z GE Capital Bank za velký sponzorský dar. Pro všechny děti poslala nafukovací balónky, propisky, omalovánky,
pexesa a rozvrhy hodin.

Všem maminkám, které poslaly buchty, koláče, bábovku, šneky a drobné dárky pro děti, sešlo se toho opravdu hodně, a jak
zjišťuji ze zpráv z konference Andersen, patříme s množstvím dárků zřejmě na úplnou špici, protože někde děti dostávají „jen“
pohlednice, nálepky a diplom či záložku na památku…

Všem děkuji a doufám, že se příští rok zase sejdeme v takovém počtu a s takovým nadšením, jako letos…

FOTO ORGANIZÁTOREK:

Tyhle fotky jsme nazvaly „Woman in black“, protože naprosto neplánovaně jsme všechny přišly v černých tričkách…

Fotografie zde uvedené pochází od p. Chrápavé, od Jarky Tiché, Šárky Ondruškové a Martiny Stodůlkové