Šijeme čepičky pro baby-klokánky

Když jsem pořádala druhou sbírku plyšáků, poslala jsem o tom informaci do občanského sdružení Zrnka –
to je organizace, která tuto sbírku vymyslela a pod jejíž hlavičkou sbírku pořádám i já.
(www.zrnka.cz)

Tehdy mi došla odpověď, že sbírka plyšáků je super… a že Zrnka mají také nový projekt, kterého popis je
ZDE. Ten spočívá v tom, že se pro
nedonošené děti šijí, pletou nebo háčkují čepičky, papučky, šijí se bodýčka a že je také zájem o různé
dečky a polohovací válečky. Říkala jsem si, že tohle jsou věci, které se mě netýkají… Jenže… den
předtím jsem si koupila jen tak Ikea deku, protože se mi líbila, že je taková kreativní a že se z ní
bude moci určitě něco dát tvořit. No a když jsem se ve zprávě dočetla, že čepičky se šijí právě z Ikea
dek… tak mi to nedalo.

Šití čepiček je strašně jednoduché, ale pro mě byla první čepička záležitostí snad týdne, a to jsem jí
pořad šila špatně a špatně, neustále jsem posílala fotky na kontrolu a vždy byla nějaká výtka. Ale
super, přišla jsem na to! Po večerech jsem ušila 10 čepiček.

Iva Antalová, která koordinuje tento projekt, si pro čepičky dojela osobně 16. 10. 2009 do jinačovské
knihovny – některé maminky měly možnost se s ní setkat na dílničce, kde zrovna probíhalo malování na
trička svítícími barvičkami. Čepičky pak odvezla do Prahy, kde žije, přidala je k jiným a předala v
porodnici. Iva nám na počítači ukázala svou prezentaci, protože právě její holčička se před třemi lety
narodila s porodní váhou 670 gramů… Evička je teď krásná, veselá a zdravá malá slečna a Iva touto
formou „vrací“ tu péči, kterou tehdy od lékařů a sestřiček sama dostala…

Příběh o předčasně narozené Evičce: http://www.youtube.com/watch?v=oeVg0mytbfw

Čepičky se šijí z Ikea dek, vlastně plédů…… a Ikea se také rozhodla sto plédů zdarma na tento projekt
věnovat.

Iva mi část dek dovezla a proto jsem se rozhodla, že zkusím zorganizovat šití čepiček.

Říkala jsem si, že by bylo možná dobré zkusit oslovit instituce v Brně, jestli budou mít o čepičky
zájem. Zkusila jsem tedy nejdřív porodnici na Obilním trhu. Tady byl zájem velký a vrchní sestra Pavla
Krčmová mi poslala „objednávku“ na 95 kusů čepiček různých obvodů, od 26 až po 38 cm.

Tyhle čepičky se šily v charitě. Tam se každé úterý konají tvořivé dílničky, díky koordinátore Mirce
Křůpalové se jedna (a půl) dílničky věnovala právě šití čepiček. Takto to během šití vypadalo, na
fotce i nejmenší pomocník, roční syn Patrik:

Dvě ochotné paní si dokonce vzaly domů celé deky a ušily a nazdobily nádherné čepičky. Na fotkách
můžete vidět jejich výtvory – od paní Ivy Smetanové jsou čepičky s růžovou stužkou a od paní Marie
Janáčkové jsou čepičky se zelenými a červenými aplikacemi.

Čepičky po večerech také šila moje mamka a také moje kamarádka Marcela Koudelková…
Pokud si chcete zkusit výrobu čepiček, návod je zde.

Všem zmíněným patří můj velký dík.

Při návštěvě Ivy jsme část čepiček (asi 40) nabalily pro BabyKlokánky do Baťovy nemocnice ve Zlíně. Tam
je Iva předala přímo do rukou primáře novorozeneckého oddělení MUDr. Macko. Několik čepiček putovalo na
ukázku do mateřského centra v Brandýse nad Labem, kde se maminky sešly a podle našeho vzoru ušily
neuvěřitelných 400 čepiček!!! Další čepičky se dostaly také k BabyKlokánkům do perinatologických center
v Praze-Podolí, Praze-Motole, Praze-u Apolináře, Plzni, Českých Budějovicích, Ostravě-Porubě, Ústí nad
Labem… V naší republice je celkem 12 perinatologických center, kde se starají o ty nejmenší
BabyKlokánky a čepičky od nás nakoukly skoro do každého…

Od Ivy z Prahy došla do Brna ještě zásilka pletených čepiček a papuček…. Přidala jsem tyto čepičky k
těm našim a to vše jsem slavnostně předala na neonatologické oddělení porodnice na Obilním trhu v
pondělí, 7. 12. 2009. Čepičky jsem předala do rukou vrchní sestry, Bc. Pavly Krčmové. Jak vypadají
miminka v čepičkách od nás a jak jim sluší, můžete vidět na následujících fotografiích (23-26).

Zaujal vás tento projekt? Více informací můžete najít na:
http://www.zrnka.cz/?page_id=440

A jak to vlastně s těmi nedonošenými dětmi je?

V České republice se každý rok narodí předčasně, tzn. před ukončeným 37. týdnem těhotenství, asi 8000
dětí, což je 7{568dfca8aaf623897df7537ec04b78e08ddea94a30991a3b8a5faa52d3d18f48} z celkového počtu narozených, z toho se jich přibližně 1400 (1,2{568dfca8aaf623897df7537ec04b78e08ddea94a30991a3b8a5faa52d3d18f48}) narodí s porodní
váhou nižší než 1400g.

Pro rodiče předčasně narozeného miminka je toto období obdobím obrovské nejistoty a obav o další osud
jejich miminka, o ně samotné. Obdobím, kdy místo vychutnávání si rostoucího bříška stojí bezradně u
inkubátoru a s úzkostí sledují boj jejich miminka.

Nejmenší děti, které se u nás narodí, váží kolem 500g a měří asi 30cm, stráví v inkubátoru minimálně
tři měsíce svého života. Nejmenší velikost oblečení nabízeného v obchodech je 48cm.

Tady se můžete podívat na „vypiplaná“ miminka. Na BabyKlokánky, kteří sice vykoukli na svět podstatně
dřív, než měli, ale teď dělají rodičům jen samou radost…

ŠIJU, ŠIJEŠ, ŠIJEME
dobrovolně a s úsměvem

V pátek 22. ledna 2010 jsme se v čítárně jinačovské knihovny sešli k již avizovanému šití čepiček. I
když propagace byla velká a účast přislíbila většina maminek, chodících na kreativní dílničky, nakonec
to shodou různých okolností vypadalo, že budu čepičky šít zcela sama. Jako první přišla maminka z
Kuřimi, která má sama doma BabyKlokánka, a tak možná víc než ostatní ví a tuší, jak je tato pomoc
důležitá a prospěšná. O našem společném šití se dočetla z tohoto článku:
http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=111230.

A pak se velmi pozvolna trousili další dobrovolníci a já jsem se musela smát tomu, jaké osazenstvo se
na šití čepiček podílí. Dovolím si tvrdit, že jsme měli nejnižší věkový průměr ze všech míst, kde se
čepičky šily – u nás byly dívky ve věku 9, 11, 15 a 18 let… Aničko, Ivčo, Míšo a Zuzko – díky! Mihla se
tu také Terka (rovněž díky)… S čepičkami pomáhal také místní knihovník a kronikář v jedné osobě (jistě
nemusím Břeťu představovat :o) , ve svých takřka šedesáti letech nasadil dioptrické brýle – a jak mu to
šlo! Také jinačovský dobrodruh a cestovatel Milan Šťourač, autor jedné již vyšlé a druhé připravované
knihy dostal za úkol podílet se alespoň na přišití malého knoflíčku na jednu čepičku… Bránil se slovy:
„Když jsem byl v Kambodži a rozpadla se mi ledvinka, tak jsem poprosil domorodou ženu a ona mi to
přišila… a tady mám něco našívat já? A jak to mám přišívat, když má ten knoflík tři dírky?“ (měl jen
dvě, ale dobrodruháček neměl brýle…). Pomoci přišla i Dáša, ale ta čekala spíš na druhou směnu, která
měla přijít po nás.

Během tří hodin se nám podařilo dokončit a drobnými aplikacemi nazdobit cca 140 čepiček. Práci jsme měli
usnadněnou tím, že nastříhanou látku nám před samotnou akcí sešila paní Dvořáčková, starostka obce…
Druhou část čepiček sešila moje kamarádka z Brna, která díky šití rozbila šicí stroj a jehož oprava jí
stála 850,-Kč – trochu draze vyplacená dobročinnost.

V osm hodin nastupovala „druhá směna“, a sice maminky sdružené v Klubu maminek s dětmi Kuličky pod
vedením Danky Bémové. S Dankou byly celkem čtyři. Sešívaly čepičky až na místě a kromě čepiček
připravily (vyžádané) dečky na pelíšky pro děti do inkubátorů. Asi 55 ks čepiček a 16 deček společně
šily až do půlnoci a za jejich čas, energii a precizně odvedenou práci jim patří můj velký dík.

Čepičky jsem potom rozdělila do předem domluvených institucí takto:

do porodnice k Milosrdným bratřím 60 ks, do dětské nemocnice 70ks, zbytek jsem poslala do Prahy Ivě
Antalové, koordinátorce projektu.

BRNO, Dětská nemocnice

Ve čtvrtek 11. 2. 2010 proběhlo předávání čepiček do dětské nemocnice. Pro kojence na neonatologické
oddělení a kojence na odděleních jsme věnovali 70 ks. V dětské nemocnici si mě převzala paní Marounková,
asistentka náměstka pro NLZP. Společně jsme šly na pediatrickou kliniku, kde jsem po předchozí dohodě
s vrchní sestrou, paní Ivou Chromkovou, mohla nafotit miminko v čepičce od nás. Téměř sedmiměsíční
Sebastian byl nesmírně fotogenický a jeho tmavá kukadla se dívala rovnou do foťáku. Odsud jsme šli
na oddělení 56 a na JIPku, kde byly nedonošená miminka. Tady nám pózoval roztomilý, maličký
čtrnáctidenní Davídek, kterého jsme teda manipulací s čepičkou na jeho hlavičce téměř probudily a
trochu naštvaly. Obě děti byly vyfoceny za souhlasu jejich maminek, které byly u samotného focení také
přítomné.

BRNO, Nemocnice Milosrdných Bratří, Gynekologicko – porodnické oddělení

Ve středu 24. 2. 2010 jsem šla do porodnice předávat 60 ks čepiček. Od paní primářky, Mudr. Ludmily
Brázdové jsem byla velmi srdečně přivítána. Čepičky jsme hned vyzkoušely, a tak jsem si mohla vyfotit
teprve dvoudenní miminko s čepičkou „na míru“. Miminko i paní primářku můžete vidět na fotkách :o)

BRNO, porodnice v Bohunicích

Tak tohle je taková „dodatečná“ zpráva. V zimě 2009 jsem v porodnici na Obilním trhu předávala do
rukou vrchní sestry, Bc. Pavly Krčmové čepičky. Protože jich bylo výrazně více (požadovali 95ks,
dostali kolem 150ks), rozhodla se paní Krčmová věnovat část čepiček i do porodnice v Bohunicích. Což
byla v podstatě jediná, od které jsme neměli žádné fotky.

No… a co se nestalo.

V únoru přišel e-mail, který mě (a tedy nejen mě) velmi mile překvapil, zaskočil a hlavně potěšil.
Uznejte sami:

Sent: Friday, February 19, 2010 6:30 AM
Subject: Čepička

Dobrý den, před pár dny se nám narodil syn Bertík ve FN – Brno-Bohunice. Protože byl trošku
„nedopečený“, strávil první den v inkubátoru a v dečce a teplé čepičce. Ptali jsme se personálu, kdo
vyrábí a dodává ty úžasné čepičky, které jsou i těm nejmenším hlavičkám a oni nás odkázali na vás. Rádi
bychom vám poděkovali a koupili materiál na nějaké další čepičky a věci, které mohou těmhle maličkatým
broučkům pomoci.

Moc děkujeme a těšíme se na zprávu, co by bylo vhodnou pomocí.

Doležalovi



Na tento milý e-mail se nedalo reagovat jinak než gratulací… a požádala jsem paní o fotky Bertíka. Paní
mi fotky poslala i s milým e-mailem, který si dovolím také uveřejnit:

Dobrý den, moc Vám děkuji za milý email. Vaše čepičky opravdu jsou báječné. Ani nevíte, jak mě potěšilo,
že to naše malé hubené klubíčko dostalo něco na zahřátí a když mi ho manžel přinesl, vypadal už
spokojeně. Posílám Vám pár fotek ze 11.2., kdy se Bertík narodil a ještě jednou moc děkuji.

Bertík nám dělá radost, včera už dosáhl své porodní váhy, tak jsme moc rádi a doufáme, že bude veselé a
spokojené miminko i nadále. Jsme z něj naprosto nadšení a každý den se nám zdá díky němu krásnější.
Ještě jednou moc díky. Moc si vážím toho, že jsou hodní lidé jako vy.



Tak tedy: Bertík Doležal:

PRAHA

K čepičkám, co nám zbyly jsem přidala ty, co jsem po večerech dělala já a poslala je koordinátorce
projektu Ivě Antalové do Prahy, bylo jich celkem 128 kusů. S těmito čepičkami jsem odeslala i 16ks
zmíněných deček. Deky i čepičky půjdou do perinatologických center v Praze-u Apolináře, dále do Mostu,
Ústí nad Labem a do Prahy-Krče.

V neděli 14.3.2010 jsme s Ivou Antalovou předávaly ZRNíčKA na neonatologii v Brně-Obilním trhu. Mezi ZRNíčKY byly také 2 kusy
rukou ZAKEEZ, čepičky, bačkůrky, prostěradla, dečky… Ruce Zakeezky teď pomáhají a chrání BabyKlokánky…

Více info:
http://babyklokanci.blogspot.com/search/label/2.1. Ruce Zakeez pro BabyKlokánky.

Představení projektu BabyKlokánci pro širokou veřejnost

V sobotu dne 19. června 2010 jsme dostala možnost podílet se na představení projektu BabyKlokánci na veřejnosti, a sice na Dni
otců, který se konal v Dietrichsteinském paláci v Brně.

Pro děti bylo připraveno puzzle s motivem loga BabyKlokánků, obrázky na vymalování s klokánky a samozřejmě i odměny ve formě
bonbónů, záložek a nálepek. Rodiče měli možnost ušít čepičky pro nedonošená miminka. K našemu překvapení nešily jen maminky, ale
také tatínci, babičky a zejména děti, zapojili se děvčata i chlapci, ten nejmladší měl čtyři roky. Do šití jsme zapojili i dva
policisty z vedlejšího stanoviště a je pravda, že jsme se jejich stylem šití skutečně pobavili. Celkem se ušilo asi 45 čepiček, co
kus – to originál.

Všichni zájemci mohli více informací získat z nástěnek, letáčků, brožury a také přímo od Ivy, která Zrnka založila a která je sama
maminkou nedonošené holčičky (její porodní váha byla 670gr.)

Přišlo za námi i několik maminek nedonošených miminek, které jsou se Zrnky spojeny a jejichž příběhy byly také nějakým způsobem
zveřejněny. Osobně přišla poděkovat maminka, která pro svého nedonošeného syna dostala čepičku a dečku v porodnici v Brně-Bohunicích.
Na počítači probíhala prezentace, zájemci mohli vidět nedonošená miminka s nízkou porodní váhou pár dní po narození, a potom fotky
s odstupem několika měsíců či let.

Na našem stanovišti jsme se prakticky nezastavili po celou dobu trvání akce, zájem byl značný a rozhodně z toho máme velmi dobrý
pocit. Organizátoři Dne otců z Moravského zemského muzea se o nás vzorně starali a vycházeli nám ve všem vstříc.

Určitě jsme z toho načerpali další zkušenosti, které zúročíme na některé z dalších, takto veřejných prezentací.

Na fotky z akce se můžete podívat zde:

Ve čtvrtek 16. 12. 2010 jsem se za Občanské sdružení ZRNKA zúčastnila předávání čtyřiceti kompletů pro nedonošená miminka. Čtyřicet párů papuček (ponožek) a
čepiček ve třech různých velikostech upletla ve svém volném čase paní Dagmar Taranzová, žijící sedm let v Senior centru Blansko.

S vitální paní Taranzovou a s Petrem Novotným, vedoucím úseku sociální péče Senior centra, jsme výrobky předali staniční sestře Miroslavě Husákové v brněnské
nemocnici a porodnici u Milosrdných bratří.

Článek o předávání vyšel i na webu Senior centra Blansko, a to na adrese:
https://seniorcentrumblansko.webnode.cz/

O paní Taranzové a její činnosti vyšel článek i v regionálních novinách:
http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/taranzova-obleka-miminka-v-inkubatorech20101203.html

Paní Taranzová dostala poděkování ve formě cedulky, která se běžně váže novorozeňátkům na postýlky… Od nás (Zrnek) dostala jako poděkování plyšového méďu
ze sbírky hraček, tímto se nám šití čepiček i sbírky hraček vzájemně pěkně propojují.

Bylo to příjemné dopoledne, paní Taranzová je milá, čilá, aktivní a komunikativní paní, staniční sestra i ostatní sestřičky byly též velice příjemné,
vstřícné a v té předvánoční atmosféře to nemělo chybu.

Dovoluji si zde uveřejnit fotky, většinu z nich fotil pan Petr Novotný.