Do Prahy jsme jeli z Brna autobusem Student Agency v této sestavě: paní starostka Dvořáčková, taťka
jako zastupující knihovník, já a samozřejmě i Patrik, který měl teprve devět týdnů. Ne že bych si to
bez něj nedokázala představit, ale je plně kojený a tak to byla jediná varianta.
I když jsme jeli s určitou časovou rezervou, než jsme se vymotali z metra, došli jsme ke Klementinu
na čas. Ještě pár fotek venku a vše také zaznamenat na videokameru, a mohli jsme jít dovnitř.
Ocenění probíhalo v krásné zrcadlové kapli Klementina. Zatímco se všechny knihovnice ještě honem
malovaly, česaly a upravovaly, já v poslední chvíli kojila a stihla jsem to přesně tak tak.
Celé vyhlašování výsledků zahajovala paní Zlata Houšková (tajemnice SKIPu, knihovníci jistě znají),
která celou akci i moderovala.
Po úvodním slově paní Houškové měl umělecký přednes herec Radek Holub.
Poté o knihovnách, knihovnících a o kultuře promluvil i ministr kultury Václav Jehlička, a po něm i
nový generální ředitel národní knihovny, Pavel Hazuka.
Nejdříve se předávala cena v kategorii informační počin. K překvapení všech však nebyla hlavní cena
v této kategorii pro rok 2008 udělena. Zvláštní ocenění a diplom získala Městská knihovna Český Těšín –
za realizaci projektů k podpoře čtenářství s využíváním mezinárodní spolupráce knihoven na Slovensku,
v Polsku a Maďarsku.
Pak následovalo hudební vystoupení – „Märchenbilder fűr Klavier und Viola“ (Lebhaft) Roberta
Schumanna . Na violu hrál Matěj Kroupa, na klavír Miroslav Sekera.
A pak už následovalo předávání cen „Knihovna roku 2008“ v kategorii základní knihovna.
Mysleli jsme si, že se vyhlásí první místo a to bude všechno.
Ale probíhalo to jinak. Každá ze třinácti knihoven byla oceněna, každá za něco jiného, v čem byla
oproti jiným knihovnám výjimečná.
Nejdříve šli na pódium za zvuku varhan zástupci z tří knihoven (vždy starosta (starostka) a
knihovnice (knihovník). Dostali diplomy, kytky (byly nádherné!) a dárkové předměty. Pak si šli sednout
a šli zástupci dalších třech knihoven. To už bylo šest, z celkového počtu třinácti knihoven, a tak jsme
všichni (tři) lehce znervózněli. Nesmím zapomenout podotknout, že Patriček to CELÉ prospal! A stal se
objektem mnoha fotografů a kameramanů. I když mu jeho popularita byla naprosto lhostejná…
Pak šly další dvě knihovny… (takže osm) a před námi už byly jen DVĚ knihovny, a potom poslední trio.
Ty tři poslední knihovny už měly být oceněny tím, že diplom předával ministr kultury, ale hlavní cenu –
70 000kč, mohla získat jen první knihovna.
No a když z toho posledního dua vyhlásili jednu knihovnu a ta naše to nebyla, tak už šlo vážně do
tuhého. Buď budeme čtvrtí a nebo se dostaneme do posledního tria!!!
No – a byli jsme čtvrtí…
Jestli si teď někdo z vás povzdychl „ach jo, tak jim to nevyšlo…“ tak buďte ubezpečeni, že já to tak
neberu.
Pro mě jako zástupce knihovny totiž byla samotná výhra to, že naše knihovna byla nominovaná! A ta
Praha, to byla jen třešnička na dortu. Z celkového množství asi čtyř tisíc knihoven
(v obcích do pěti tisíc obyvatel) se naše knihovna dostala do třinácti nejlepších a skončila na
čtvrtém místě z celé republiky.
Knihovna Mokrá-Horákov se umístila na druhém místě. Dalo by se tedy říct, že
jinačovská knihovna je druhá nejlepší v celém jihomoravském kraji!
Celý ten obřad byl velice slavnostní, místy dojemný, spousta fotografů, kameramanů, novinářů, moře
nádherných citátů o knihovně a knihovnících, slavnostní varhanní hudba… Opravdu jsem si to hodně užívala
a když i Patriček byl vzorný a pořád spal, nemělo to chybu!
A pokud je naše knihovna čtvrtá ze čtyř tisíc… tak to opravdu je hodně velké ocenění a hodně velká
výhra.
Diplom jsme dostali za kulturu v obci a za webové stránky knihovny.
Kultura v obci, to jsou všechna ta divadla, koncerty, kreativní dílničky, na které chodíte a tím mě
také podporujete a motivujete k další práci. A webové stránky – to je ohromná zásluha Petra Příborského,
který je pro knihovnu připravuje precizně, rychle a je ochotný k jakýmkoliv mým výmyslům, změnám a
opravám, a aktualizuje je rychle a ochotně.
K diplomu jsme dostali ještě krásnou kytku a tři tašky s různými propagačními předměty, publikacemi,
kancelářskými potřebami, vínem, bonboniérou…
Raut probíhal na nádvoří Klementina. Potkala jsem se tu i s bývalou kolegyní z KJM (paní Dohnálkovou),
a také s mou profesorkou ze střední knihovnické školy, paní Sedlákovou. U ní jsem maturovala z odborných
knihovnických předmětů a ta mi už tehdy říkala, že jsem jako stvořená pro práci v knihovně. Tak jsem ji
nezklamala :o) a prý, že hned po slavnostním předávání ceny volala do střední školy, že jedna z
absolventek získala ocenění. Tak to potěší…
Po rautu ještě následovalo prohlédnutí prostor, do kterých se „normální“ člověk takřka nedostane… také
jsme vystoupali po 187 schodech na Astronomickou věž. Ale nějak se to protáhlo, takže nahoře na věži jsme
nechali celou výpravu (ostatní oceněné knihovníky) a urychleně jsme zdolávali schody směrem dolů,
abychom stihli autobus! Pak nastal celkem chaos v metru, ale žlutý bus Student Agency jsme naštěstí
stihli. V buse jsme všichni spíš pospávali, autobus měl v dopravní zácpě 20 minut zpoždění, takže pět
minut před Brnem dal Patrik celému autobusu dost hlasitě najevo, co si o tom myslí. Ale naštěstí se to
zvládlo, všichni čtyři pak autem paní starostky do Jinačovic a konečně se můžeme v klidu a beze stresu
vyspat!!! A od druhého dne už si užíváme slávu a popularitu…
 301. |
 302. |
 303. |
 304. |
 305. |
 306. |
 307. |
 308. |
 309. |
 310. |
 311. |
 312. |
 313. |
 314. |
 315. |
 316. |
 317. |
 318. |
 319. |
 320. |
 321. |
 322. |
Fotky číslo 301, 302, 303, 314, 315, 317, 320 fotil Břetislav Bém, fotografii číslo 313 mám z knihovny Staňkovice, fotografie číslo 318 a 319 jsou od pana Bláhy z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou,
fotky číslo 304, 305, 306, 307, 308, 309, 310, 311, 312 a 316 byly převzaty ze stránky
http://www.nkp.cz/o_knihovnach/KnRoku/2008/index.htm,
z fotogalerie, kterou vytvořila paní Eva Hodíková.
Na zmíněné stránce můžete najít všechny ostatní informace i kompletní fotogalerii.