V roce 2003 uplynulo 105 roků od založení Sokola Jinačovice. Na toto významné výročí vzpomenuli současní i bývalí senioři Sokola na přátelském setkání v sále nově zrenovovaného obecního úřadu v Jinačovicích. A bylo na co vzpomínat.
V obecní kronice je napsáno: Dne 8. září 1898 se konala ustavující schůze Tělocvičné jednoty Sokol Jinačovice, zatím jako pobočka Sokola Ivanovice. V roce 1900 byla pobočka osamostatněna na Tělocvičnou jednotu Sokol Jinačovice. V této době měly Jinačovice 70 domů a 391 obyvatel.
Sokol Jinačovice patří mezi nejstarší sokolské jednoty na Brněnsku. Jeho zakladateli byli Ing. Jan Kříž, který se stal také prvním náčelníkem jednoty, Michal Stodůlka, první starosta, a bratr Kučírek. Sokol Jinačovice byl podobně jako Sokol Kuřim organizačně začleněn do župy Pernštejnské. V roce 1919, po reorganizaci žup, jsme byli přeřazeni do II. sokolské župy v Brně, která po smrti Dr. Jindry Vaníčka, jenž měl velké zásluhy na rozvoji sokolstva v Brně, nese jeho jméno.
Pro cvičení v přírodě byla od Lesní správy v Kuřimi pronajata malá volná plocha v Kuřimsku , kde bylo vybudováno hřiště. Na něm se cvičilo, byly pořádány tzv. výlety (nedělní taneční zábavy v přírodě), a hrálo se zde i divadlo. Pro vzdělávání občanů zřídil Sokol roku 1902 knihovnu, kterou krátce před zákazem činnosti německou okupací věnoval v roce 1940 obci.
Po skončení I. světové války dochází k velkému rozmachu Sokola. Vyplývá to z velkého vlasteneckého nadšení lidí nad nabytím svobody českého a slovenského národa. Zásluhu na tomto rozkvětu v Jinačovicích měla nově nastupující mladá generace mužů a žen. Díky nim bylo brzy po válce zahájeno cvičení v místní škole. Cvičilo se hlavně na nářadí. Byla zakoupena bradla, hrazda, kůň, kruhy a další tělocvičné nářadí. Aby byla zabezpečena i letní tělocvičná činnost, kupuje v roce 1927 Sokol od obce pozemek v Chaloupkách (nynější hřiště).
Po roce usilovné práce bylo toto slavnostně otevřeno. Při slavnosti účinkovala místní dechová hudba a byla zasazena lípa svobody. Hřiště bylo vybaveno kurtem na odbíjenou, doskočištěm a konstrukcí pro hrazdu, kruhy a šplh. Dvakrát však došlo k jeho značnému poškození. Poprvé v roce 1945 tanky německé armády, podruhé v roce 1956, kdy bylo obecním úřadem vyčleněno pro výmlat obilí stávajícího JZD. V roce 1966 zde byla postavena budova s klubovnou a skladištěm pro inventář, a o několik let později přibyla i posilovna.
K významné úpravě hřiště dochází v roce 2001, kdy nákladem 600 tisíc korun byla před budovou vybudována asfaltová víceúčelová plocha s možností zde hrát odbíjenou, košíkovou, nohejbal i jiné hry. Zbývající plocha hřiště byla pokryta zeminou a oseta trávou, takže už dnes se zde hraje malá kopaná na zeleném pažitu. Celá akce byla podložena obětavou prací členů Sokola, kteří zde odpracovali tři tisíce brigádnických hodin a za vydatné pomoci místního podnikatele Zdeňka Svobody, který vlastní těžkou technikou provedl přemisťování potřebného materiálu. Vraťme se však k tělocvičné činnosti.
V období mezi světovými válkami jsou na hřišti pořádána veřejná cvičení. Zúčastňují se jich i cvičenci z okolních sokolských jednot, kam zase chodí na oplátku cvičit Sokolové z Jinačovic. Mezi největší akce v Jinačovicích patřilo velké okrskové cvičení v roce 1948, které sloužilo jako příprava na XI. všesokolský slet v Praze. Zúčastnili se ho cvičenci z Králova Pole, Řečkovic, Ivanovic, Jehnic, Ořešína, Lelekovic, České, Vranova a Jinačovic.
Slety dodnes jsou vrcholnou událostí sokolského dění. Cvičenci z Jinačovic cvičili již na prvním poválečném sletu v roce 1926, který byl poprvé uspořádán na velkém strahovském stadionu v Praze. Nechyběli ani na dalších sletech v letech 1932, 1938, 1948, 1994 a 2000. Zúčastnili se rovněž sletů v roce 1936 v Užhorodě a v roce 1947 v Bratislavě. Muži a ženy také vystoupili pod hlavičkou DSO Sokol na I. a II. spartakiádě v Praze.
Největší újmu v činnosti však utrpěl jinačovický Sokol v roce 1950, když tehdejší rada místního národního výboru (kde rozhodující slovo měli pánové nepřející činnosti Sokola), oznámila výboru Sokola, aby ihned vyklidil školní tělocvičnu, že zde bude zřízena mateřská škola, i když pro tuto mohly být využity jiné místnosti školy. Vybavení tělocvičny, které stálo Sokol těžce vydělané peníze, bylo uskladněno do stodol některých domů, kde časem zchátralo k nepotřebě. Toto nepochopení MNV vzalo mnoho lidem chuť do práce. Přesto jsme uspořádali v Jinačovicích v roce 1955 první a v roce 1960 druhou spartakiádu, která svým charakterem navazovala na předchozí sokolské slety. Vystoupilo na nich asi 300 cvičenců, z nichž valnou část tvořili žáci Odborného učiliště spojů v Brně.
Celé období let 1950-1980 lze charakterizovat snahou udržet činnost v Sokole na solidní úrovni i po citelné ztrátě tělocvičny. Ta byla v zimním období nahrazována cvičením v místní hospodě. Zde však docházelo k častým střetům mezi cvičenci a návštěvníky hostince, kterým vadil hluk při cvičení ve vedlejším sále. Proto bylo od používání hospody opuštěno. Velkou zásluhu na udržení cvičební a sportovní činnosti měl tehdejší náčelník Antonín Kazda, člověk nesmírně skromný a obětavý.
Počátek osmdesátých let se vyznačuje postupným zkvalitňováním stávající činnosti. Do čela jednoty byl zvolen zkušený a obětavý Jaroslav Baťa, který funkci starosty vykonával po dobu dvaceti let až do svých osmdesátin. V tomto období začíná velmi aktivní činnost také Břeťa Bém, původem z Chudčic. Jako nově zvolený náčelník, který tuto funkci vykonává dodnes, zaměřil svou pozornost především na cvičení a sportovní činnost mládeže. Kromě cvičební činnosti se zaměřil na turistiku, lyžování, plavání, atletiku a soutěže s brannou tématikou. S mládeží se zúčastňuje různých soutěží a dosahuje pozoruhodných výsledků. Společně s náčelnicí Vlastou Tichou nacvičili skladby dorostenek a žákyň na sokolské slety v letech 1994 a 2000 v Praze. Vystoupili také se svými cvičenkami na oslavě konané v rámci 50. výročí osvobození města Plzně, a v roce 1997 na celostátní sokolské akci zvané Sokolské Brno 97 .
Sokol Jinačovice však má i bohatou sportovní, kulturní a divadelní činnost. S tou budou čtenáři seznámeni v následujícím vydání Zlobice.
František Kučera
dokončení příště
ZLOBICE, noviny pro Kuřim a okolí. Číslo 3. Ročník 11, březen 2004