Pracuji ve velké městské knihovně na plný úvazek, ale tři hodiny týdně se také věnuji obecní knihovně
v rodné vísce Jinačovice. Před několika lety knihovna prošla velkou rekonstrukcí a po delší době byla
slavnostně otevřena. Ten den jsem měla otevřeno až do 21 hodin, aby mohlo přijít co nejvíce návštěvníků.
Mezi nově příchozími byl i jeden pán středního věku. „Prosím vás, do kolika tu máte otevřeno?“ zeptal se
mě a já mu hrdě odpověděla, že až do devíti hodin. „Jé, to je super!“ zaradoval se pán a já také, neboť
jsem se těšila, že získám nového nadšeného čtenáře. Ale pán pokračoval: „Tak já jdu do hospody, manželce
řeknu, že tady byla fronta, a mám to do devíti omluvený. Nashledanou!“ Koukala jsem asi pěkně zkoprněle….
Jednou mi jedna holčička řekla, že by stejně jako já chtěla být knihovnicí. Zaradovala jsem se, že se
někomu moje práce líbí a že chce jít v mých šlépějích. „Víš,“ pokračovala holčička dál, „mně se hrozně
líbí, že pracuješ jen tři hodiny v pátek a po celý týden máš volno a nic neděláš…“
KNIŽNÍ ODPOSLECHY – časopis GrandBiblio, časopis pro čtenářskou veřejnost, ročník č. 1, číslo 9, rok 2007