Pochmurné probuzení
Ze spaní mě budí sen,
že špatně skončí Andersen.
Vidím knihovnu v plamenech
a noční můře křičím
nech mě, nech!
Proč vlastně nocování dělám,
když na to žádné nervy nemám??
Tak přesně takhle jsem se probudila v pátek ráno 28. 3. 2008. V den, kdy nejen v jinačovické, ale i
v dalších 660 knihovnách měla probíhat Noc s Andersenem. V zájmu zachování duševního zdraví jsem se
podívala do snáře, což běžně nedělám. Ale potřebovala jsem nějaké povzbuzení po tak dramatickém snu. A
co mi řekl snář? „Máš sklon přeceňovati svoje síly… Nedočkáš se vytouženého klidu.“
Tak to začíná skutečně báječně, po takové optimistické předpovědi se na nocování vyloženě těším…
Jak dlouho trvá příprava?
Ale na druhou stranu… Přece kvůli jednomu snu nezahodím tříměsíční práci! Ano, nevypadá to, ale na
Nocování jsem se připravovala už od ledna. Vymýšlela jsem soutěže, kvízy, hádanky, křížovky, rébusy,
soutěže družstev, dále soutěže, které jdou uskutečnit jenom potmě, a nakonec soutěže, u kterých se děti
svíjí smíchy.
Moje nervozita byla dána také tím, že ne všechno šlo podle plánu. Z dvanácti děti, tří maminek, které
přislíbily pomoc s programem a pěti organizátorek v pátek zbývá deset dětí, jedna maminka a tři
organizátorky. Chlapec, který se po třech plně dívčích ročnících Andersena měl letos zúčastnit,
onemocněl, takže jsme opět byli jen dívčí kolektiv.
Výzdoba spací místnosti a příprava na soutěže začala v pátek již v 10 hodin a probíhala až do pozdního
odpoledne. Před pátou se již objevují první děti s maminkami… A akce může vypuknout!
Už je to tady!
Sešlo se deset dívek ve věku od šesti do dvanácti let plus tři organizátorky. Všechny svého času na
mateřské dovolené, původním povoláním knihovnice, učitelka z MŠ a učitelka ze ZŠ.
Na akci se také podílelo pětiměsíční miminko v bříšku paní knihovnice, které neustálým kopáním udávalo
rytmus celého Nocování.
A co jsme vlastně všechno dělaly? Nejdříve si dívky vyrobily lucerničky, poté se malovalo na trička a
samozřejmě se hodně zpívalo (s kytarou a klavírem), soutěžilo, lovily se rybičky, potmě se stříhaly
hvězdy nebo malovaly obrázky, se zavázanýma očima se skládalo puzzle, hrálo se pexeso družstev a
neustále se také jedlo, pilo a smálo.
Hodně jsme se zasmály zejména u písničky „Na tý louce zelený“. Jestlipak znáte variantu, kdy se slova
nahrazují jen ukazováním a gesty? Pokud se chcete podívat, jak taková verze (téměř) beze slov vypadá,
podívejte se na http://www.youtube.com/watch?v=nbJk8Adh-NM,
kde máme umístěné krátké video.
Mimo nových zážitků děti také objevily vynález, o kterém dosud neměly ponětí – propisovací papír, tzv.
kopírák. To bylo údivu, když na něj psaly! Nejdřív jsem jim musela vysvětlit princip kopíráku a následně
otírat slzy jedné z holčiček, když mi s pláčem hlásila „Ono se mi to na ten papír namalovalo, búúú.“
Děti také hrály pexeso družstev. Bylo to originální pexeso s Medvídkem Pú, které mi kamarád právě pro
tuto akci dovezl až z Číny! Samozřejmě jsem to musela ostatním sdělit, s nadšením a hrdě jim líčím, že…
„tohle pexeso je až z Číny“, načež jedna z holčiček sporadicky dodala „… a co dnes taky není, že…“ a
bylo vymalováno.
S lucerničkami jsme se nachystaly na výlet po obci. Hořely nejen plamínky v očích nadšených dětí, ale
také vlasy jedné z organizátorek, která tak usilovně zapalovala svíčky ve vyrobených lucerničkách, až
se z ní skoro také jedna z lucerniček stala. Teprve v tu chvíli mi došlo, že můj sen měl nějaké
opodstatnění – opravdu hořelo!
Při výletě po obci s rozsvícenými lucerničkami se zpívaly duchařské písničky. Jedna z maminek, která
měla na Noci svoji dceru, připravila dětem doma soutěžní kvíz, kdy podle krátkých ukázek melodií z
pohádek měly děti uhádnout název pohádky. Je zajímavé, že generace těchto dětí měla problém určit
Arabelu nebo Jen počkej zajíci, ale Madagaskar či Piráty z Karibiku poznaly po dvou vteřinách.
O půlnoci jsme statečně přelouskaly pohádku Radovany radovánky, i když mnohé už pomaličku usínaly (no
dobře, usínaly organizátorky, ale divíte se?)
Strom Pohádkovník jsme nesázely, ale stejně jako vloni jsme si „adoptovaly“ již vzrostlý strom před
knihovnou, který byl krásně pohádkově nazdobený.
Pro paní starostku si holky nacvičily divadelní představení „O jinačovických rozjívených kůzlátkách“.
Tradiční pohádka o zlém vlkovi a neposlušných kůzlátkách měla nečekanou pointu, když se vlk po obroušení
jazyka u kováře, vytvarování kopýtka (u pedikérky), změně vzhledu obličeje (u kosmetičky) dozvěděl od
kůzlátek, že: „Ty nejsi naše maminka, naše maminka má klíče!“ Paní starostce se naše představení moc
líbilo. Skutečně nám nemohla uvěřit, že se celé představení dívky naučily za pouhou hodinu.
Také ona pro nás měla program – společně jsme šly k lípě, která se letos stane oficiálně lípou památnou.
Dále nás paní starostka provedla po obecním úřadě, vysvětlila dětem, co se na úřadě dělá, ukázala nám
propagační předměty, které budou vydány u příležitosti letošního výročí obce…V zasedací místnosti u
kulatého stolu pro nás bylo připraveno velké a nádherné občerstvení.
Děti usnuly o půl druhé v noci a buzení ráno probíhalo snad hodinu, protože dívky byly prostě
neprobuditelné! Myslím, že jedna z holčiček vytvořila nový světový rekord v oblékání ponožek, protože
pravou ponožku si oblékala 38 minut!
A kdo nás sponzoroval?
Oslovení sponzorů se letos povedlo na výbornou, dostaly tolik dárečků, že se jim ani nevešly do tašky.
Největším sponzorem byla jako tradičně Obec Jinačovice, která nám zaplatila veškeré výtvarné pomůcky,
občerstvení i odměny pro děti.
Dále nám pomohli dva velcí sponzoři, kteří nechtěli být jmenováni. Od jednoho jsme dostali velké
množství čokolád a od druhého několik krabic čerstvého pečiva.
Rovněž maminky dětí a příznivci dětského čtenářství (a jinačovické knihovny zejména) se nenechali
zahanbit. Díky těmto jmenovaným děti dostaly sladkosti, pečivo, brožury, deníčky, propisky, keramická
zvířátka, zubní pasty, čaje, lízátka, hračky z kinder-vajíček…. Tímto ještě jednou za sebe i za děti
všem dárcům moc děkujeme!
No a co dodat na závěr? Nocování skončilo v sobotu v 8 hodin ráno a již od neděle přemýšlím, jak u
nás bude probíhat Noc s Andersenem příští rok. Protože – opravdu to stojí za to!
Za obecní knihovnu Jinačovice prožila a sepsala Šárka Ondrušková
http://www.knihovna.jinacovice.cz/ bemovasarka@email.cz
ZLOBICE, noviny pro Kuřim a okolí. Číslo 5. Ročník 15. Květen 2008