Vodojem, zásobování obce vodou, vodní hospodářstvíPanel č. 7



Zásobování obce vodou


Studny

Vedle několika soukromých studen byly ve vsi i dvě obecní. Jedna se nacházela u hostince, druhá naproti čísla 18 (od
osmdesátých let 19. století číslo 26). Koncem století ovšem začalo okresní hejtmanství vyžadovat, aby veškeré obecní
studny byly opatřeny pumpami. Obecní zastupitelstvo to odmítalo učinit, protože pumpy byly příliš drahé. Proto se
rozhodlo, že se studny pouze opraví a opatří krytkami. Nakonec se opravovala pouze studna u obecního domu, z níž braly
vodu hostinec a škola. V roce 1909 se začalo jednat o zřízení vodovodu. V únoru se sešla valná hromada obyvatel Jinačovic,
aby se zjistilo, kdo by byl ochoten se na stavbě vodovodu podílet. Nakonec se přihlásilo pouze osm občanů. Ti usoudili,
že pro tak malý počet domácností by to byl příliš nákladný podnik, a tak od projektu odstoupili.


Rybník

V katastru obce se nacházel také rybník. Bylo však náročné jej udržovat; často se upravoval, při jeho tak zvaném
vyčuzování museli pomáhat v rámci obecní roboty všichni obyvatelé obce. Proto se v roce 1910 zastupitelé rozhodli,
že rybník vyzdí kameny, cihlami, vápennou a cementovou maltou.



Potok

Potok Hlubůček byl příčinou stálých nesnází pro celou obec, protékal přes Jinačovice úzkým korytem, které mělo velmi
malou propustnost. Každá větší voda zaplavovala níže ležící ulice, obecní prostranství a hospodářské usedlosti, rovněž
docházelo k poškozování okresní silnice. Proto se rozhodlo o úpravě potoka. Úprave ve spodní části měla délku 430 m,
začínala pod novými domky u potoka v trati zvané V Obecnicích, pokračovala přes sokolské letní cvičiště, kde bylo
v délce 70 metrů položeno betonové potrubí o průměru 1 metr. Úprava končila u rohové novostavby při silnici naproti
škole, kde se spojovaly povrchové vody z pravé strany ze silničních příkopů s místním potokem. Vlastní místní potok
protékal přes náves a regulován měl být v délce 255 m. Oprava četných starých přejezdů se jevila jako nevýhodná, proto
bylo vybráno nejlepší řešení – vést potok zakrytým kanálem z rour. Starý polorozbořený a nevyhovující rybníček na návsi
měl být zrušen a nahrazen nově vybudovanou zděnou nádrží o objemu 160 m³ u pomníku padlým, která bude vyhovovat
po hospodářské i požární stránce jako zdroj vody. Ministerstvo zemědělství schválilo příspěvek ze státního fondu
pro vodohospodářské meliorace ve výši 45{568dfca8aaf623897df7537ec04b78e08ddea94a30991a3b8a5faa52d3d18f48} z prostavěné částky. S vlastní stavbou regulace potoka a vodní nádrže se
započalo poměrně pozdě, protože místní dělnictvo se nemohlo dohodnout s podnikatelem na mzdách. Přesto se podařilo
stavbu dokončit před zimou a nádrž byla dne 17. prosince 1936 naplněna. Její rozměry byly 16,3×7,37 m při hloubce
1,74 až 1,80 m. Konečné náklady činily 104 050,3 Kč.



Stavba obecního vodovodu

Ve třicátých letech minulého století si obyvatelé obce neustále stěžovali na nedostatek pitné vody. V obci byla místa,
kde se majitelům domů nepodařilo dostat vodu ani v hloubce 30 m. Proto se dne 21. listopadu 1937 rozhodlo zastupitelstvo
vyhotovit projekt na stavbu obecního vodovodu.

V roce 1940 se obecní zastupitelstvo usneslo, aby bylo započato se stavbou částečného vodovodu z Boří, aby tak byla
zásobována jižní část obce vodou. Proto byla učiněna výpůjčka u Národní záložny zemědělské v Brně na stavbu částečného
vodovodu o obnose 70.000 korun na dobu 10 let.

Vodovodní práce byly zadány firmě Emil Káš v Brně. Dne 5. srpna 1940 se započala stavba ochranných regálů na obvodu
prameniště v Boří. Vedením prací byl pověřen jinačovický rodák František Cibulka, který byl u firmy zaměstnán jako
technický úředník.

Původně plánovaná vodovodní síť byla během stavby rozšířena a dodatečně byl také vybudován podzemní požární hydrant
s poklopem. Rozpočet této stavby z těchto důvodů narostl na konečných 240 000 K.

Obecní zastupitelstvo se rozhodlo, že za přípojku na obecní vodovod se bude platit 1500 K, vodoměr na měření odebrané
vody si zaplatí každý zájemce sám.


V roce 1941 byla dokončená stavba částečného obecního vodovodu za přítomnosti vrchního rady p. Ing. Andrese a Ing. Krause,
byla prohlédnuta Zemským úřadem a obecním zastupitelstvem vzata do provozu. Voda byla vpuštěna do obce, a v domě
Antonína Kučery z č. p. 73 byla přítomnými ochutnána a uznána za dobrou. A tak tedy v pátek dne 26. září 1941 se pila
„V zadních chaloupkách“ voda z Boří. Tím byly ukončeny každodenní cesty mnohých rodin k obecní „Chaloupské studni“.
Všichni, kteří více než 50 roků nosili vodu v putýnkách v rukou nebo na vážkách, ten den vzpomínali a pochvalovali si
pohodlíčko, že jim nyní voda teče až do kuchyně.

Radost z vodovodu mělo též představenstvo obce, protože se jednalo o chvalitebný krok ke zvelebení obce: Za odebrání 1m³
vody se platilo 2 koruny, za použití obecní studny 20 korun ročně.



Rozšíření vodovodu a položení kanalizace

Stávající vodovod z Boří svou kapacitou nestačil a často docházelo v části obce k zastavení přívodu vody. V roce 1953
po havárii vody ve škole a po její opravě za 27 000 Kčs byl nejvyšší čas začít plánovat celkovou opravu, rozšíření
vodovodu a položení kanalizace. Připravné práce na vedení vodovodu ze studny u Kuřimi započaly v roce 1954. V obci byl
tak velký nedostatek pitné vody, že MNV nechal udělat sondy vodních pramenů U Marušky – bez většího úspěchu.


Nezbylo než čekat a brigádnicky pomáhat při stavbě kuřimského vodovodu. Také dešťová kanalizace byla v neutěšeném stavu.
Při větším dešti nestačila odvádět vodu, u mnohých domů byla tak nešťastně řešena, že se vylévala na předzahrádky a
do dvorů.



Obecní studna Na Korytech

V roce 1962 byla Na Korytech vybudována obecní studna za 10 000 Kčs. Kontrola z okresní hygienické stanice (dále jen OHS)
v roce 1963 však konstatovala, že i přesto má obec pitné vody málo a musí hledat další zdroje.



Neúspěch studny Na Sekerkách

Neúspěchem skončil i pokus JZD o stavbu studny Na Sekerkách v roce 1963. Studna měla vyřešit i nedostatek vody pro
dobytek i drůbež. Celkový náklad stavby byl 40 000 Kčs, ale ještě před samotným dokončením ji zničily tekuté písky.



Nevyhovující podmínky

Protože část obce již byla zásobována vodou z JZD, požádal místní národní výbor (dále jen MNV) o propojení obou
vodovodních řádů. Ke spojení došlo v roce 1964. Současně v rámci úspor JZD přistoupilo k tomu, že byl dobytek napájen
vodou, která se používala na chlazení mléka. Součástí kontroly OHS byl celkový stav životního prostředí v obci.
Prověrka nedopadla moc dobře. Po ulicích pobíhala drůbež, vyasfaltované silnice byly zablácené, dešťová kanalizace
byla položena jen v malé části obce a téměř u všech domů chyběly jímky na odpadní vodu. Za zahradami, ale i mezi domy
se vršily černé skládky. Obec vyzývala opakovaně k úklidu a pod hrozbou pokut nakonec slepice z veřejného prostranství
přece jen zmizely.



Vodovod vedoucí z Kuřimi do Jinačovic

Problém pitné vody a odpadních vod nebyl ani v sedmdesátých letech vyřešen. V únoru 1970 začala jednání o vytvoření
projektu na vodovod vedoucí z Kuřimi do Jinačovic. O rok později v únoru 1971 plénum MNV projekt schválilo. Jinačovice
měly konečně naději, že problém pitné vody bude definitivně vyřešen. Téměř veškeré práce na vodovodu i kanalizaci byly
prováděny brigádnicky v rámci socialistických závazků společenských organizací v rámci tzv. „Akce Z“. Budování začalo
hned v roce 1971 a už v roce 1973 si občané mohli podávat přihlášky na přípojky do svých domácností. Poslední domácnost
byla připojena v roce 1975.



Další studna Na Sekerkách

Protože potřeba vody v Jinačovicích v obci i družstvu byla stále aktuální, rozhodlo se JZD v roce 1974 pro stavbu
studny, a sice opět „Na Sekerkách“. Studna o průměru 5 metrů a hloubce 14 metrů byla tentokrát obezděna cihlami.
Náklad na její stavbu činil celkem 250 000 Kčs.





studna_1
studna_1
studna_2
studna_2
studna_3
studna_3
studna_4
studna_4
studna_5
studna_5
studna_6
studna_6
studna_7_brigadnici_Bem_a_Bartonek_pri_budovani_vodovodu_na_Korytech
studna_7 Brigádníci Bém a Bartoněk při budování vodovodu na Korytech
P4069174
P4069174
 


Dešťová kanalizace

V roce 1976 byla dokončena dešťová kanalizace. Ovšem práce na kanalizaci tímto nekončila, zůstávalo ještě napojit
kanalizaci na čističku odpadních vod. Měl tak být vyřešen problém odpadních vod z domácností i to, že většina obyvatel
vypouštěla či přečerpávala močůvku právě do dešťové kanalizace, která byla nedokonalá a více méně dodnes funguje jako
trativod kanalizace splaškové. Tyto práce se táhly po celá osmdesátá léta.







kanalizace_01
kanalizace_01
kanalizace_02
kanalizace_02
kanalizace_03
kanalizace_03
kanalizace_04
kanalizace_04
kanalizace_05
kanalizace_05
kanalizace_06
kanalizace_06
kanalizace_07
kanalizace_07
kanalizace_20
kanalizace_20
kanalizace_21
kanalizace_21
kanalizace_22_foto_147_album_2
kanalizace_22_foto_147_album_2
kanalizace_23
kanalizace_23
kanalizace_24
kanalizace_24
kanalizace_25_foto_161_album_2
kanalizace_25_foto_161_album_2
kanalizace_26_foto_162_album_2
kanalizace_26_foto_162_album_2
kanalizace_27_foto_169_album_2
kanalizace_27_foto_169_album_2

HAVAROVANÉ LETADLO


23. října 1954 v poledních hodinách havarovalo v lese „Ve strachově“ jednomotorové letadlo, které se pádem mezi stromy
úplně roztříštilo a oba letci Ivan Rosa a Jiří Tvrdoň v jeho troskách zahynuli. Na jejich památku byl na tomto místě
postaven pomníček. (Zdroj: KRONIKA Obce Jinačovice, 1964-2007)



spadle_letadlo_(1)
spadle_letadlo_(1)
spadle_letadlo_(2)
spadle_letadlo_(2)
spadle_letadlo_(3)
spadle_letadlo_(3)



Zdroje textu: KRONIKA Obce Jinačovice, 1964-2007, Pamětní kniha Jinačovice 1937-1945, publikace Jinačovice 650 let

Zdroje fotografií: archivní fotky kronikáře Břetislava Béma, ostatní foto Břetislav Bém, Šárka Ondrušková, Obec Jinačovice.