První populárně-naučná stezka, 10. 9. 2011

První populárně-naučná stezka po krásách naší obce a nejbližším okolí se konala v sobotu, 10. 9. 2011. Dostavilo se na ní
25 dětí ve věku od deseti měsíců do dvanácti let za doprovodu jedenácti dospělých. Ve spolupráci s kronikářem a knihovníkem
Břeťou Bémem jsme dětem připravili dopoledne se soutěžemi, úkoly a s poznáváním okolí Jinačovic.

V devět se odcházelo od knihovny, první menší zastavení bylo u jedné části Hitlerovy dálnice. Protože pak následovala
„nudnější“ část cesty, ve spolupráci s ostatními dospělými jsme dětem házeli na cestu kartičky s obrázky a děti měly za úkol
si obrázky posbírat. Cesta nám rychleji utekla a došli jsme až do lesa k mysliveckému posedu, kde si i ti nejmenší
vyzkoušeli, jaký je z něj výhled na Jinačovice.

Dalším zastavením byla „autobusová zastávka, kde autobusy nejezdí“, kde jsme udělali pěknou společnou fotku, a odsud to byl
už jenom kousek k „Zelenému stolu“. Zde děti použily hrabítka, která si donesly s sebou a stolek si pěkně uhrabaly. Na
takto upravený stůl jsme si daly ubrus, talířky a mohl začít sváteční piknik z přinesených zásob. Protože u Zeleného stolu
kdysi seděl kníže Ypsilanti, manžel majitelky hradu Veveří, popovídali jsme si o pověsti, kterak byl hrad založen, a děti si
do deníčků nalepily a později vymalovaly veverku i hrad Veveří. Po pikniku následovala štafetová soutěž v jízdě na koních za
mohutného povzbuzování tříletého Patrika, potom hledání ukrytého ovoce a zeleniny. Úkoly jsme zvládli a tak jsme se přesunuli
jen o kus dál, k pomníku „U Rumunů“. Den před stezkou jsem se dozvěděla, že tu žádné letadlo nikdy nespadlo, ale že tu
rumunští vojáci byli zastřeleni a tohle bylo jejich pietní místo. Děti zde dostaly po vzoru Járy Cimrmana obrázek letadla,
které tu nikdy nespadlo… a potom zase mohly soutěžit. Kdo se trefil jedním ze čtyř pokusů míčkem do stromu, dostal na
památku vojáčka. Trefili se všichni a protože vojáčci zbyli, proběhla ještě soutěž pro tatínky, dědečky a strýčky o zbylé
figurky.

Odsud jsme se přesunuli k Myslivecké chatě, a jaké bylo naše překvapení, že shodou okolností zrovna probíhaly střelby!
Vzhledem k tomu, že jsme se pár minut předtím bavili o padlých Rumunech za války, bylo to „tématické“ a děti byly nadšené.
(I když přiznávám, že tohle naplánované nebylo). U myslivecké chaty jsme se seznamovali házením freesbees, děti taky využily
možnost vlézt si na krásně rozložitý strom. Dokončili jsme poslední úkol a děti si odnesly úkol do příště – vymyslet jméno
pro maskota jinačovských stezek.

„Kronikář“ pak nasbíral nějaké patrony, rozdal je dětem a ty si je mohly odnést domů na památku.

Dle názorů dětí i dospělých to bylo příjemně strávené dopoledne, ač jsem slibovala dvouhodinovou stezku a ona se změnila ve
čtyřhodinový pochod. Počasí vyšlo a tak doufáme, že i příští stezka bude stejně super jako takto.