Druhá populárně-naučná stezka, 1. 10. 2011

První říjnový den jsme se opět setkali, abychom společně poznávali krásy Jinačovic a nejbližšího okolí. Tentokrát na stezku
přišlo 16 dětí ve věku od tří do třinácti let a 9 dospělých.

První zastávkou byla památná lípa nad hřištěm. Děti zde měly k sobě správně přiřadit obrázky stromů a listů, dospělí museli
odhadnout, jak je lípa přibližně stará (120 let) a jak je vysoká (18 metrů).

O pár metrů níže jsme se mohli podívat na pískovcovou plastiku „Světlo mého učitele“, dílo pana Laca Garaje, který v obci
několik let bydlel a před nedávnem se odstěhoval, a sochu obci odprodal.

Potom jsme šli údolím (zezadu) kolem čističky odpadních vod. Aby si děti zapamatovaly, co mimo jiné čistička čistí, přečetla
jsem jim knihu „Kdo to je, kdo to je, kdo ten záchod blokuje?“, děti pak v rámci soutěže měly napsat co nejvíce zvířátek, v knize uvedených.

U samotné budovy čističky soutěžili rodiče, kolik čistička a celá kanalizace stála a jak je dlouhá.

Potom jsme šli sbírat kaštany a proběhla další – rodinná – soutěž, kdy rodinné týmy měly poznat stopy zvířat z obrázků.

Před bažantnicí jsem dětem ukazovala obrázky a fotky zvířat, které tu žijí a nebo žily (divoké prase, bažanti, mufloni), za
plotem bažantnice nás i velké stádo čítající několik desítek muflonů čekalo. Potom jsme došli ke studánce, kde v okolí byla
schována plastová vajíčka. Uvnitř byla sladkost a „skořápka“ nám sloužila na menší lesní tvoření (štěrchátko).

Zlatým hřebem potom bylo prozkoumání podzemní štoly, která sloužila za války k úkrytu jinačovských občanů. Za svitu baterky
zde vždy dvě děti s průvodcem mohly obdivovat „jinačovskou Madonu“ neznámého autora, a taky jednoho malého netopýrka (který
ovšem některé z nás pořádně prohnal :o)

V samotném závěru jsem vybrala nejlepší jméno pro maskota stezek, a sice „Jináček“ a odměnila autorky jména.

Počasí bylo nádherné, stezka se opět časově protáhla, ale myslím, že všichni odcházeli domů sice unavení, ale i velmi
spokojení.