Devátá populárně-naučná stezka, třetí motorizovaná, 20. 10. 2013

Devátá naučná stezka se konala v neděli, 20. 10. 2013. Podzim se předvedl z té lepší stránky a přichystal nám nádherné
počasí. Sešli jsme se o půl desáté dopoledne před knihovnou, v počtu 10 dospělých, 11 dětí a pěti aut. Stezku jsem zahájila
poděkováním za to, že jsme byli nominováni do soutěže Knihovna roku 2013 v kategorii „Významný počin v poskytování veřejných
knihovnických a informačních služeb“, za pořádání naučných stezek v obci a okolí.

Potom jsme vyjeli do Lelekovic, odkud začínal náš výlet. Šli jsme pěknou podzimní přirodou, nejdříve na rozhlednu na Babím
lomu a potom po hřebenech až na nejvyšší bod.

Na rozhledně jsme si dali svačinku, děti měly za úkol hledat strašidýlka (protože skutečné strašidlo tam tentokrát nebylo),
dostaly strašidelné bonbóny a hrůzostrašné razítko na ruku.

Na nejvyšším bodě jsme se podepsali do vrcholové knihy a děti tam dostaly medaile ve tvaru strašidýlek. Cestou zpátky jsme
šli přes Lelkovadlo. Vysvětlila jsem dětem, co to jsou lelci, proč se říká „chytat lelky“, děti rovněž měly za úkol nějaké
lelky (rozházené po lese) nachytat (najít) a potom jsem je všechny „odlelkovala“ (tj. zbavila lenosti nejméně na jeden další
rok).

Z mobilu jsem jim pak pustila písničku „hlava ramena kolena palce“, kterou si společně zacvičily. Také jsme si zazpívali
„Máme doma obludu“, písničku, kterou znaly z Noci s Andersenem.

Cestou zpět jsme neplánovaně houbařili, po návratu k autům jsme si tam proto odložili nalezené houby a šli jsme pak ještě
malý kousek, podívat se na zříceninu lelekovického hradu, resp. na zbytky obvodových zdí. Tam se dětem hrozně líbilo a ani
se jim nechtělo jít domů. Část výpravy pak šla do místní hospůdky na oběd a druhá jela zpět do Jinačovic.

Tahle stezka byla hodnocena dětmi a hlavně rodiči jako jedna z nejzdařilejších.

Jestli se bude další stezka konat letos, nebo až příští rok, to uvidíme podle počasí.

Co je to lelkovadlo?

Dřevěné lelkovadlo postavil v Babím lomu sochař Jan Novák v roce 2001 na počest čtyřicátého výročí od otevření nové
rozhledny. Je to past na lelky. Slouží lidem, kteří často chytají lelky a chtějí se této neřesti zbavit. Socha je
registrovaná v muzeu kuriozit v Pelhřimově. Starosta Lelekovic Jaroslav Diviš doporučuje používat lelkovadlo aspoň jednou
ročně.

Zdroj:http://brnensky.denik.cz/serialy/po-babim-lomu-chodi-strasidlo-s-bublifukem20120105.html

Co jsou to lelkové?

Lelkové je řád ptáků, kteří žijí skrytě v jehličnatých lesích. Mimo Antarktidy jsou zástupci rodu rozšíření po celé
zeměkouli. V Evropě žijí dva druhy: lelek lesní a lelek rudokrký. V České republice hnízdí pouze lelek lesní, který žije
v borových lesích. Lelkové hnízdí na zemi a snášejí dvě vejce. Tito ptáci se živý hmyzem, který chytají do výrazně širokého
zobáku. Loví v noci, kdy je také možno je slyšet.

V dobách, kdy se ještě chytalo na lep, vzniklo úsloví „chytat lelky“, které vyjadřuje nesmyslnost, popř. pošetilost takovéhlo
konání a znamená zahálet, lenošit …

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lelkov{568dfca8aaf623897df7537ec04b78e08ddea94a30991a3b8a5faa52d3d18f48}C3{568dfca8aaf623897df7537ec04b78e08ddea94a30991a3b8a5faa52d3d18f48}A9

Zajímavosti o Babím lomu

– Petr Bezruč tam chodil s přáteli v době Dušiček. S přáteli zapalovali svíčky, aby uctili památku zesnulých kamarádů. S
sebou si nosili také pečenou husu a nahoře pak hodovali.

– Na vyšším, severním vrcholu vyrostla ve výšce 562 metrů dřevěná trámová rozhledna pojmenovaná podle brněnského starosty
Rohrer. Jižní vrchol zdobila ve výšce 521 metrů Ripkova vyhlídka, krytý dřevěný pavilon nazvaný po předsedovi turistického
klubu. Ripkovu vyhlídku na začátku šedesátých let dvacátého století vystřídala nová rozhledna, která na Babí lom stále láká
turisty.

– Na vrcholech čekají i jiné zajímavosti. Údajně se kolem rozhledny potuluje muž v bílém rouchu, který dělá mýdlové bubliny.
Podle starosty Lelekovic Diviše se jedná o místního obyvatele Jaromíra Váňu. To je invalidní důchodce, který pouští dolů z
rozhledny bubliny z velkého bublifuku a občas se u toho balí do prostěradla. Vlastně tak hraje roli strašidla, na které
upozorňuje nápis nad vchodem do rozhledny.

– Název Babí lom je údajně odvozený od strašidelné události. Nad krajem prý letěly ježibaby s kameny v náručí. Nemohly je ale
unést, a tak je pustily na zem. Na stejném místě vznikl Babí lom.

– Babí lom je od 11. 12. 1980 přírodní rezervací o rozloze 23,125 ha, důvod ochrany: vzácné dříny nebo zakrslé borovice,
unikátní skalnatý hřeben z období devonu o délce 2,5 km.

– S výškou 562 metrů je lom nejvyšším bodem Brněnska. Skalnatý hřeben tvoří šikmo ukloněné plotny fialových křemenných
slepenců, které se usadily v rozsáhlém prvohorním jezeře před asi 370 miliony let. Z fialového slepence je také poslední
výrazný vrchol na severní straně lomu. Říká se mu Spálená skála, protože podle černofialového zbarvení vypadá, jako by kdysi
hořela.

Zdroj: http://brnensky.denik.cz/serialy/po-babim-lomu-chodi-strasidlo-s-bublifukem20120105.html

Černá magie na Babím lomu??

Mezi hrozivými skalisky poblíž Brna se vine cesta k vrcholu jménem Babí lom, na němž trůní rozhledna. Někteří citliví
poutníci, kteří touto stezkou procházejí, tu zažívají podivné stísňující pocity. Zitenzivňují se prý s každým vystoupaným
metrem. Podle názoru záhadologa Pavla Kozana (*1943) mají tento negativní náboj na svědomí rituály černé magie, které se
zde měly v minulosti odehrávat. Díky tomu prý Babí lom dodnes přitahuje temné síly. Docházelo zde snad k děsivým scénám,
které navždy poznamenaly auru tohoto místa? Vrchol je proslulý ponuře magickou atmosférou již dlouho. Na počátku 20. století
zde v předvečer Dušiček pravidelně plápolají do tmy plamínky svíček. Na počest zemřelých kamarádů je tu zapaluje skupinka
intelektuálů, do níž patří i slavný básník Petr Bezruč (1867-1958). Je to snad náhoda, že si pro tuto poněkud morbidní
tradici vybrali právě vrchol, který je údajně svázaný s obřady černé magie?

Zdroj: Enigma Speciál 2013: 5 nejznámějších míst s negativní energií: sem výlety raději neplánujte! (Enigma je v knihovně k zapůjčení)